Mám to tak s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzují to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolají - touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání.
Bůhví, odkud se v některých z nás bere ta vnitřní naléhavá potřeba poezie.
Ta touha, aby mě zasahovala,
udivovala,
vyjadřovala názor, který sdílím.
♥♥♥
Pozorní čtenáři už si asi všimli,
že vedle TJF
miluju hlavně Petra Hrušku.
Jen stěží bych hledala rozdílnější autory!
A přece...
♥♥♥
Jedna věta Petra Hrušky.
Tak vidět svět!
Sdělovat tak intimní a sevřený pohled.
Úspornost zanechávající tak hluboké stopy...
Věřím mu tu hořkou naléhavost.
V každé jedné větě.
19. 1. Bože dej, ať dokážu nářek vždy proměnit alespoň v prosbu.
***
16. 2. Psát báseň, tedy minout se přesně.
***
19. 2. V noci v horách je teď takové ticho, že je slyšet, jak na Měsíci nikdo není.
***
22. 3. Jaro - hůl opřená o strom.
***
28. 5. Neuměl jsem vyčerpáním ani otevřít oči, ale dokázal jsem sevřít prsty, když v nich byly ty tvoje.
***
24. 6. Těžko se divit, že poezie téměř nikoho nezajímá, když život dělíme pouze na práci a odpočinek - při práci je nepoužitelná a při odpočinku namáhá.
Fotka tedy nic moc, ale slunce jsme u nás už řadu dní neviděli.
♥♥♥
Kdosi mi jednou říkal něco o žití kvůli maličkostem... kvůli východu slunce v pět ráno, kvůli západu v pět večer, kvůli cestě autem, jízdě na kole se sluchátky v uších a větrem v zádech, kvůli tančení v dešti, kvůli smíchu až k slzám, kvůli oblíbeným písničkám a dobrým knihám, kvůli bezdůvodnému úsměvu, dlouhému povídání, cukroví s čajem, kvůli odpočinku po dlouhém a těžkém dnu, kvůli lesku v očích. Kvůli nočním dobrodružstvím a hvězdám, které tě doprovázejí domů. Kvůli lidem, kteří si pamatují, že piješ čaj bez cukru a nesnášíš cibuli. Kvůli prvnímu polibku a dlouhým procházkám, kvůli obětím a novým známostem. Kvůli nečekaným dárkům a toužebně očekávanému ano. Kvůli maličkostem, které ti dají pocítit, že žiješ.