pondělí 5. prosince 2016

Pondělí

Zdá se,
že se mé týdny smrskly na pondělí.
To se pak ani neohlédnu,
týden je pryč...
A tak se nějak stalo,
že už je druhá adventní neděle za námi.
Tento týden je na řadě má
oblíbená svíčka - 
GAUDETE.
Těším se moc!


Advent u nás tradičně
v červené.
Líbí se mi pořád,
jenom v lednu pak nesnesu nic jiného
než bílou...


Letošní věnec na naše dveře.
Šité ozdoby a domácí samotvrdka.

Barborka samozřejmě taky.
Za každého jedna větvička.


Nevím, ale vždycky si vzpomenu na kapitoly z
knížky
Řídících Márinka.


Další z příběhů mého dětství...

úterý 1. listopadu 2016

V nulové poloze








Mlha... Les topí zelenou chvojí...
Pták sedí modelem vlastnímu tichu...
Neovroubený, roztřepený list v nulové poloze
tuší slovo tak těžké, že by je musila odnést
neudržená kniha...

I nejdelší báseň světa
zůstává při názvu a její konec chybí.
Ale ten, kdo ji začal a neví, jak dál,
měl by se vrátit k prvnímu verši.
(V. Holan)

neděle 30. října 2016

Skoro

to vypadá,
že se nic neděje.
Pravda, v mém pražském období jsem toho moc nevytvořila.
Spíš jsem četla.
A pak se vzpamatovávala.
Přesto tvořím,
i když zatím vůbec ne pro sebe.
(A nápady by byly!)

Brepta.
To když jsme usínali s Gumídkama každý večer.


A Hihlík teď, když jedeme v Lichožroutech.


S mnohaměsíčním zpožděním medvěd pro kolegyni z práce.
Proporčně podivný.
Ale dělaný s ♥♥♥.


♣♣♣

Zpracovávám koše jablek,


nakládám zázvor do medu


a sušené švestky do rumu.


♥♥♥

Po devíti letech můj milovaný TJF vydává novou sbírku
(Kdo budete na křtu, pozdravujte ;-))


A moji milovaní nový singl


Pořád se něco děje.
A pořád platí, že ve skutečnosti máme jenom dnešek.

středa 28. září 2016

Nejsilnější

je ta láska, o kterou jsi nestál.
♥♥♥
Je jen málo filmů, na které se dokážu dívat.
A ještě míň těch, 
které sleduju opakovaně.


Pýcha a předsudek.
Film tak zaměřený na detail.
Pan Darcy.
Co víc k tomu dodat?
Podle čeho se pozná muž?
Dodrží slovo. Nebojí se sebe, ani jiných.
Dovede se postarat o toho druhého.
Je to odvaha.
Někdy odpovědnost.
Vždycky charakter.
Spolehlivost.


Dvousetletá story ukazuje, že...
Dokud se něco dá dělat, nevzdávej se. Nikdy.
Dokud se o něco pokoušíte, nic neskončilo.
Nedokonalost je tím, co nás spojuje.
Riziko nás učí odvaze.
První dojem není všechno.
Rodina především.
Je v pořádku zmýlit se.
Štěstí si tě najde.
V každém člověku je světlo. Říká se mu láska.
A taky - 
I love you. Most ardently.

pondělí 26. září 2016

Z dálky


Cestou do práce jsem chtěla poslouchat Ingebjorg Bratland.
Místo toho jsem poslouchala Radiožurnál, protože přece je důležité být hned po ránu v obraze.
V autobuse bych se raději dívala z okna, ale koukat jen tak zbůhdarma?
Tak jsem četla knihu.
Odpoledne jsem chtěla napsat tenhle post, jenže je třeba uvařit na zítra.
Udělat úkoly. 
Vyprat.
Uklidit hotspoty.
Naleštit dřez.
A taky...

ŽÍT RADOSTNĚ.
Každé ráno se s tím probouzím.
Ale pak mám černé svědomí sama před sebou.
Nebylo by třeba udělat něco důležitějšího?

Znakem dnešní doby je sdílet.
Vidět okamžik, obraz.
Fotit. Poslat o tom zprávu. Sdílet na sociálních sítích.
Aby to prožil někdo jiný. Někdy jindy.
Nestačilo by to prostě prožít právě teď?

Jak je možné, že se zábava mění v povinnost?
Sice bych raději šla na zmrzlinu, ale přece jsem si naplánovala vyrobit nový věnec na dveře...
Boje, které svádím sama se sebou.

Navzdory tomu, že jsem šťastná.
Tam, kde bych chtěla být.
S lidmi, které mám ráda.

Jenom...
Bez výčitek chci koukat z okna.
Pozorovat stádo pasoucích se krav. Traktor orající pole.
Zavřít oči a nadechnout se.
Nebo jen tak poslouchat to ticho, ve kterém je slyšet, že na Měsíci nikdo není...

úterý 20. září 2016

Čím jsem starší

tím raději ho mám.
Podzim.
Barvy. Listy. Svetry. 
Dýně. Jablka. Šípky.
Slunce. Mlhy. Deště.


Dneska v tělocviku v parku.
V plicích čerstvý vzduch.
Radost ze slunce.
Boty promočené po dešti...
A jen tak mimochodem houby!


Na kulajdu stačily, kozáci a klouzci.
Bylo to jako dárek!


Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal - 
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.

Mé léto,
ty už také šedivíš?

Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.

Mé léto,
ty už také šedivíš?
(Skácel: Babí léto)


♥♥♥





pondělí 12. září 2016

Kdo by řekl

že ve svém věku ještě budu bydlet na koleji.


Pár týdnů, co se občas zdály nekonečné.


Osamotě. V matce měst.


Ale zvládla jsem to.
Jak já se těším!


Doma, doma, doma!!!






středa 27. dubna 2016

Navzdory

některým názorům považuju své povolání
za vcelku náročné.
Proto se často nemůžu dočkat,
až v pátek zabouchnu za dětičkama dveře
a
na domov se těším jako na oázu klidu.
Proto jsem minulý pátek ani nechtěla uvěřit vlastní očím,
když jsem otevřela a uviděla tohle!



Nemám ráda překvapení.
Ale můj milý mě chtěl překvapit,
a dostal skvělý nápad - vymalujeme!


Hystericky ječet jsem přestala až k večeru.
Vím, že to myslel dobře,
ale příště mi bude stačit, když mě překvapí třeba čokoládou.
♥♥♥



středa 13. dubna 2016

V podstatě

by se dalo říct,
že pracuju v tzv. vyloučené lokalitě.


Sotva 30km od města, ve kterém žiju,
přesto jaksi jiný svět.
A jiní lidé.


Je fakt, že v prvních týdnech jsem měla dost nepříjemný pocit,
hlavně procházela-li jsem kolem ubytovny.


Po setmění bych se tam sama nevydala ani teď,
po dvou letech!


Ale všude je chleba o dvou kůrkách.
Když vysvitne slunce,
najdou se i tady pěkná místa...


Všude jsou lidé dobří i ti méně dobří, řekla bych.
Našla jsem si tady řadu blízkých, milých lidí, ale osobně znám i tu druhou stranu.
A často se mi nechce věřit, co všechno je ještě možné...




pondělí 11. dubna 2016

Slunce prosím!


Pozdrav ještě z minulého týdne,
kdy jsme se vyhřívali ve slunci
a
vítr voněl po mirabelkách.
Jsem trpělivá, slunečné dny přijdou!


***
V hlavě stále P. H.
Mám to tak  s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzují to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolají - touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání.


pondělí 4. dubna 2016

Jedna věta

Bůhví, odkud se v některých z nás bere ta vnitřní naléhavá potřeba poezie.
Ta touha, aby mě zasahovala,
udivovala,
vyjadřovala názor, který sdílím.
♥♥♥
Pozorní čtenáři už si asi všimli,
že vedle TJF 
miluju hlavně Petra Hrušku.
Jen stěží bych hledala rozdílnější autory!
A přece...
♥♥♥
Jedna věta Petra Hrušky.
Tak vidět svět!
Sdělovat tak intimní a sevřený pohled.
Úspornost zanechávající tak hluboké stopy...
Věřím mu tu hořkou naléhavost.
V každé jedné větě.


19. 1. Bože dej, ať dokážu nářek vždy proměnit alespoň v prosbu.
***
16. 2. Psát báseň, tedy minout se přesně.
***
19. 2. V noci v horách je teď takové ticho, že je slyšet, jak na Měsíci nikdo není.
***
22. 3. Jaro - hůl opřená o strom.
***
28. 5. Neuměl jsem vyčerpáním ani otevřít oči, ale dokázal jsem sevřít prsty, když v nich byly ty tvoje.
***
24. 6. Těžko se divit, že poezie téměř nikoho nezajímá, když život dělíme pouze na práci a odpočinek - při práci je nepoužitelná a při odpočinku namáhá.
;-)

neděle 3. dubna 2016

O víkendu

bylo božsky.



Na zahradě u rodičů,
první letošní káva venku.
Pučící stromy,
v trávě fialky a první pampelišky...
♥♥♥
A hlavně nám svítilo slunce!
Nová míza do mých žil!
Často zapomínám, jak moc ho potřebuju...
Prostě přišlo jaro,
S takřka dětskou radostí ruku v ruce.
Život je teplejší...


Ještě víc těch slunečných dnů a co nejpříjemnější začátek pracovního týdne!

foto Pinterest

pondělí 28. března 2016

Od jara do podzimu

koukám místo na televizi 
na stíny, které na zdi kreslí zapadající slunce.
Jenom tehdy k nám dosvítí.


A tak sedím, pozoruju a háčkuju.
Něco přes 150 řad,
ještě ani polovina ne...
Odhadem tak aspoň ještě 250 hodin!



♥♥♥

Jsme jako ostrovy v moři, na povrchu oddělené, ale spojené v hlubinách.
(W. James)

Pinterest

neděle 27. března 2016

Přeji

ty nejkrásnější nové začátky!
Víru v zázraky.
A aby každý projev obyčejné laskavosti vytvářel nekonečné vlny...


Kdy, když ne dnes?
Kde, když ne tady?


Na tom kouzelném místě,
kde zpívají ptáci,
slunce se opírá do prvních fialek...

V tom záblesku zahlédneme, 
že jsme stále spolu
(P. Hruška)


Je to tak jednoduché a zároveň složité.
 Prostě být.
Zmatený, vylekaný, slabý, silný, veselý nebo smutný.
Na nic nenaléhat.
Nebránit se tomu, kým jsme a co se děje.
Jenom být.
To stačí.

sobota 26. března 2016

V barvě

Popravdě, doma nám to barvami zrovna nehýří.
Bílý nábytek, bílé stěny,
podlaha a dveře v odstínu wenge.
Sem tam růžová, šedá, v béžové taky něco najdu...
Takže tuhle olivovou považuju za slušný odvaz...


Fotka tedy nic moc, ale slunce jsme u nás už řadu dní neviděli.


♥♥♥
Kdosi mi jednou říkal něco o žití kvůli maličkostem... kvůli východu slunce v pět ráno, kvůli západu v pět večer, kvůli cestě autem, jízdě na kole se sluchátky v uších a větrem v zádech, kvůli tančení v dešti, kvůli smíchu až k slzám, kvůli oblíbeným písničkám a dobrým knihám, kvůli bezdůvodnému úsměvu, dlouhému povídání, cukroví s čajem, kvůli odpočinku po dlouhém a těžkém dnu, kvůli lesku v očích. Kvůli nočním dobrodružstvím a hvězdám, které tě doprovázejí domů. Kvůli lidem, kteří si pamatují, že piješ čaj bez cukru a nesnášíš cibuli. Kvůli prvnímu polibku a dlouhým procházkám, kvůli obětím a novým známostem. Kvůli nečekaným dárkům a toužebně očekávanému ano. Kvůli maličkostem, které ti dají pocítit, že žiješ.
(Z. Zellweger)



pátek 25. března 2016

To naráží řeč

Občas se dějí věci, na které z větší části nemáme žádný vliv.
Přesto se jim vyhnout není možné.
Některé zaútočí zvenku,
jiné si nosíme v sobě.
Ozvou se vlci z nejhlubšího lesa našeho srdce.
♥♥♥
Naštěstí je několik věcí, které pomáhají.
V úterý v Evženovi.
TJF

Fotil O. Hložek

Jakoby něco drhlo 
mezi stropem a podlahou,
někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
Zvlášť to vysoké, 
málem až jasné,
chvílemi přerušované
chvění.
To naráží řeč.


Jako už tisíckrát předtím - 



A taky - 
V průšvihu se nedokážu věnovat obvyklému tvoření.
Toužím po větších věcech a doma ze mě mají fakt radost...


***
Jak jít kupředu, když na některé věci nemáme žádný vliv?
Rozdat se, jak jen to jde.
Nešetřit láskou...

pondělí 22. února 2016

Na procházce

jsem ostříhala pár březových větví.
A doma potom umotala několik věnečků.


Větvičky byly pěkně pružné,
drží samy o sobě.


Růžičky uháčkované tak před dvěma lety
konečně našly uplatnění.
♥ mám doma vždycky zásobu,
takže pořizovací cena 00 nic.


Mám ráda tyhle mini akce,
náklady minimální 
a výsledek je vidět okamžitě...