Zobrazují se příspěvky se štítkemTam. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTam. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 5. srpna 2018

Doma

je sice krásně, ale teprve tam venku začneme rozumět tomu, kde jsme skutečně doma i jak je ten domov malý a omezený. 
Teprve cizina nám dává příležitost k návratu...

♥♥♥

...lékem na existenciální úzkost je putování. Nekončící pouť.
Topol, J.: Citlivý člověk

Hory Kutny



Balt


♥♥♥

A noví SunAve...

Máš srdce plné snů?
Protože já ho mám...



středa 4. července 2018

Athos II.

Dneska ještě zpráva těm, co si pamatují článek k výzvě Stopa zvířete.
Těm, co se na Athose ptají.
Těm, co mají ke zvířatům blízko.
♥♥♥
Nejdřív jsem chtěla napsat o tom, jak se konaly závody kdesi v Horní Bříze.
Mezinárodní mistrovství!
Prestižní závod o postup na mistrovství světa.


O obrovském úsilí těch dvou.
O odhodlání.
O odvaze.


O tom, že sportovní kynologie není snadná.
Vyžaduje spoustu času, obrovské množství energie, vytrvalost, a samozřejmě - touhu.


Jenomže pak jsem to viděla!!!
Na čem vlastně záleží. 
Co je opravdu důležité a co v nás zůstane, až adrenalin klesne,
na hřiště se vrátí fotbalisti a na poháry začne sedat prach...


Je to o radosti a potěšení.
O vzájemné důvěře.
O spolupráci.
O lásce.


O tom, že někdy to, co vypadá jako porážka není vůbec porážka.
A nejlepších poučení se nám dostává v ten nejtěžší den.


A mimochodem - byli zatraceně dobří!



pondělí 2. dubna 2018

Gregorian voices

Bylo to dost zvláštní.
Na Bílou sobotu, kdy všechny kostely mlčí
být v jednom, byť odsvěceném, na koncertě...
Do velikonoční atmosféry daleko,
ale přece jen...

Přemýšlela jsem, co z toho sem dát.
Když zaznělo Ameno, nejdřív jsem se lekla.
Dost nerada plavu s proudem
a tohle má k muzikálovému dojetí hodně blízko.
Přesto, stojí to za poslech...


pondělí 12. září 2016

Kdo by řekl

že ve svém věku ještě budu bydlet na koleji.


Pár týdnů, co se občas zdály nekonečné.


Osamotě. V matce měst.


Ale zvládla jsem to.
Jak já se těším!


Doma, doma, doma!!!






středa 13. dubna 2016

V podstatě

by se dalo říct,
že pracuju v tzv. vyloučené lokalitě.


Sotva 30km od města, ve kterém žiju,
přesto jaksi jiný svět.
A jiní lidé.


Je fakt, že v prvních týdnech jsem měla dost nepříjemný pocit,
hlavně procházela-li jsem kolem ubytovny.


Po setmění bych se tam sama nevydala ani teď,
po dvou letech!


Ale všude je chleba o dvou kůrkách.
Když vysvitne slunce,
najdou se i tady pěkná místa...


Všude jsou lidé dobří i ti méně dobří, řekla bych.
Našla jsem si tady řadu blízkých, milých lidí, ale osobně znám i tu druhou stranu.
A často se mi nechce věřit, co všechno je ještě možné...




středa 20. ledna 2016

Když to jde,

jezdím z práce autobusem.
Courákem, přes vesničky a krajinu jak malovanou...
Čtu, nebo koukám kolem,
na lesy, lidem do zahrad i do oken.
Jen když mám kratší den veze mě autobus přes vesnice,
na které už všichni zapomněli.
.

Ani uvěřit se mi nechce, jak je tohle možné...
Otřískané domy, vybité okenice, dvory zavalené nepořádkem.
Jabloně, které nikdo naprořezal už léta.
Zahrady zpustlé a beznadějně zarostlé.


A lidé, ti vypadají stejně jako vesnice, ve kterých žijí.
Bída viditelná na první pohled.
Tvrdost a nevíra v očích. 
Ječící beznaděj.
Rezignovali už dávno.

A přitom - 
tak krásná krajina kolem!
Lesy a kopce a stužka řeky v údolí!!!
V minulých časech lázeňská a rekreační oblast, kde to tepalo a dýchalo a vonělo...


Dnes vesnice duchů.

čtvrtek 6. srpna 2015

Hrad Cvilín

Pro nás prostě Šelenburg.
Nebo Lobenštejn, jak kdo chce.

Včerejší výlet, 10 km v terénu, vedro k padnutí.
Užili jsme si to moc!


Kolikrát jsem už šlapala tou cestou k zříceninám starobylého hradu nad údolím řeky Opavy u Krnova!


Po památkách putuju moc ráda, ale zříceniny mám snad nejradši.


A pak pět kilometrů lesem na rozhlednu...


Ty výhledy do známého, milovaného kraje ♥
I jinde se mi líbí, ale jenom tady jsem doma.
V tom tvrdém, drsném kraji.


My jsme ten kraj, kde horké léto voní jako bez ...

♥♥♥



pondělí 13. července 2015

Po trase

Z včerejšího výletu.
Zámek Linhartovy.


Bez vlastního mobiliáře, s řadou výstav.


Venku léto, uvnitř Vánoce - tisíce baněk,
desítky betlémů.
Pohádky.


Cestou necestou na dvojrozhlednu Hraniční vrch.


Přiznávám, že vylézt nahoru po tom schodišti, kde je vidět skrz podlahu jsem nedokázala.
A to se nebojím výšek, balkon mám snad stejně vysoko!


Širá ta země,


země jediná...







neděle 14. prosince 2014

Tradice

Sobota ve skanzenu v Rožnově.
Spíš brzké jaro než prosinec...
Mikuláši a čerti
 

Lucky i tři králové.


Městečko jsme si tentokrát neužili, vůbec se nedalo pohnout.
Dědina naopak podle mého gusta.
 
 
Jako mávnutím kouzelného proutku jsem zase malá holka.
Na každém kroku můžu potkat Gabru a Málinku.


Cérky od Járku a Bečvy.
V knížce mého dětství.
Kam se to ztrácí...