sobota 26. května 2018

Nejlepší

"Dar není jako odměna, neboť dar se nedává za zásluhy...
Při daru necítíme ani tak vděčnost jako údiv, nadšení a radost...
Dar se také nedává jako něco, co zavazuje...
Můžeš ho vyhodit z okna a bude ti dáván znova a znova.
A můžeš ho vyhodit oknem a nikdy víc už ti nebude dán."
(Bondy, E.: Invalidní sourozenci)


Cítím tohle všechno. Vděčnost, údiv, nadšení i radost. A vlastně mnohem víc.
♥♥♥


pondělí 21. května 2018

Na háčku

mám pořád něco.


Brumíci už jsou dávno u nových majitelek
a doufám,
že donesli trochu radosti...
Tolik je nám jí třeba!
A velká radost pro mě.
Ta nejhezčí kytka, kterou jsem dostala.
Z místa, kde zpívají ptáci, voní rybníky a létají Světlušky...


Díky za to. Nejen za to!


středa 25. dubna 2018

Stopa zvířete: ATHOS


Když Simona vyhlašovala svou výzvu Stopa zvířete, věděla jsem okamžitě, o kom chci psát.
Nejde o mého psa. Znám se s jeho majitelkou a mám to štěstí, že ten vztah můžu pozorovat z dálky.
A trnu u toho něhou. A tají se mi přitom dech.
Athos.
Pes s dobrým rodokmenem. S první třídou chovnosti. U zkoušek výborný. Mistr Moravy. Třetí na mistrovství republiky. Středně velký, s dobrým výrazem a výraznou hlavou… Upřímně, nerozumím ničemu z toho všeho. A není to důležité. Nic z toho. Nic z toho totiž nemá potenciál vytvořit stopu v srdci, která je jedinečná, hluboká a trvalá.
Athos je pes, který je důkazem toho, že neočekávaná přátelství jsou ta nejlepší a nejsilnější. Nic z toho se totiž stát nemuselo, a přesto se to stalo. Vybrali si jeden druhého, protože k tomu byli předurčeni. Setkali se. Připraveni milovat a dávat a být ještě lepší. Protože dva jsou více než jeden. Protože ve dvou jsou silnější. Jejich setkání jim přineslo nové možnosti. A v tom jim nemůžou zabránit ani okolnosti, ani jiní lidé. Ten vztah není jiskrou v ohni. Je sám o sobě ohněm. A v tom plameni hoří všechno, co by jim v tom bránilo.
Nejkrásnější na tom je ta svoboda. Nepracují spolu proto, že musí, ale jedině proto, že se jim to líbí.
Athos je totiž pes, kterého budete milovat věčně. Který stojí za vaši lásku, který na ni čeká. A když někoho milujete, nevzdáte to. Nikdy. A v momentě, kdy se celým svým srdcem opírá o vaši duši tak těsně, jak jen to je možné, nepochybujete. Jediné malé gesto – jeho pohled nebo hlava na vašem rameni, může oběma změnit život. A dokud dnešní den neskončil, máme šanci s touto možností žít.
Protože skutečné štěstí těch dvou je skryto v maličkostech. Třeba v tom pohledu upřeném na milovanou bytost, který říká: Máš mě. I když poslední hvězda v galaxii zhasne, máš mě.


čtvrtek 19. dubna 2018

Willow tree

Občas nějaká přibude.
Většinou jako představa toho, co mě zrovna zajímá nejvíc.
Co je nejdůležitější.
Anděl naděje. Pokrm hladových, záchytný bod zoufalých, hvězda šťastných.
Laskavost. To největší slovo vůbec.
Domov. Kde jinde jsme doma, když ne sami v sobě?
A Přátelství.


Možná, že přátelství a blízkost obecně souvisí s možností udržet co největší otevřenost, poctivost a citlivost vlastní a ještě někoho jiného.
Máme různé hrany. Jedna nás spojuje, ostatní se mohou lišit.
Máme spolu pevné hranice, pevnější než s jinými, protože jednáme v daleko větší vzájemnosti.
Buďme vděční, pokud máme takového člověka.
A stane-li se z přítele spřízněná duše, máme víc štěstí, než jsme si odvažovali přát.

sobota 14. dubna 2018

Napříč

Na začátku.


Na konci.


A někde mezi tím...




Tak ráda mám tmu nocí,
světlo očí
a jaro mirabelek...


♥♥♥



úterý 10. dubna 2018

Náhodou

Jednou ztratil jeden člověk na širém modrém moři diamantový manžetový knoflík a o dvacet let později, v ten samý den - nepochybně v pátek, jedl velkou rybu.
Ale nebyl v ní žádný diamant.
To je právě to, co se mi líbí na náhodě.
♥♥♥
Tak asi podobnou "náhodou" jsem se nějak dostala mezi pejskaře.
Nemyslím lidi se psem na poklidné procházce parkem.
Myslím ty cvoky, kteří tráví nedělní rána na cvičáku,
myslím ty, co pouštějí svoje zubaté miláčky zakousávat figuranty,
myslím ty, co s rukama namazanýma sádlem až po lokty skládají zkoušky ve sportovní kynologii.
Dovolím si podotknout,
že vlastním čivaváka, který kolem cvičáku nikdy ani neprošel a zvládne jediný povel:
Piškotek.
♥♥♥
Tak pro některé z nich teď tvořím.
Jehelníček pro tu, co taky šije...


Už nutně potřebuju jinou barvu!


neděle 8. dubna 2018

Je mi

pětatřicet jar...


Možná, že ještě nejsem tam, kde bych chtěla být,
ale doufám,
že jsem blíž, než jsem byla včera...