neděle 7. dubna 2019

Za pár hodin

se uzavře další kruh,
další rok života.
Možná bych měla vymyslet 36 rad, na které jsem za ty roky přišla.
Jenže nic takového nikomu nenabídnu.
Mám jen jeden poznatek, kterého snad stojí za to se držet:
Láska je odpovědí na všechno.


Cítím obrovskou vděčnost vůči lidem,
kteří neodchází v momentě, kdy se láska stane těžkou 
a vyžaduje trochu (a občas taky hodně) snahy.
Kteří, pokud nemohou změnit kurz bouře,
stanou se majákem. 
A neběhají po pobřeží ve snaze někoho zachránit.
Prostě stojí a září.


Stále věřím, že vlivem okolností se stáváme silnějšími.
Že ty okolnosti dávají smysl,
i když ho nejprv nechápeme.
Že je důležité naučit se žít s tím, 
že se situace a vztahy skoro vždycky šíleně zamotají.
Ale spravíme, co můžeme a tomu ostatnímu se zkrátka přizpůsobíme.
A pořád děláme, co je v našich silách.
Děláme to nejlepší s tím, co zrovna máme.
A to stojí za oslavu!




sobota 2. března 2019

Člověk,

který mě naučil, že nejvíc na světě
záleží na blízkosti.
Že pokora je matkou obrů.
Že svět zoufale potřebuje víc lidskosti, umění a poezie.
Že láska je odpovědí na všechno.

Petr Hruška

Foto O. Hložek


V úterý v Evženovi křest opavský.
Protože Opava je město, odkud se dostanete kamkoli!

Nikde není řečeno


A žena, vedle které vám upadne čelist a lapat po dechu budete ještě dlouho...
Vladivojna La Chia

Foto O. Hložek

Domácnost

Peří jak z krocana,
nebo orla.
Kdo se v tom má vyznat.
Krve jak z prasete,
nebo rodičky.

Co tady se dělo...

Srp a láhev,
obojí hozeno.
Koňská dávka 
hovězího loje.
A slovo Neodejdeš,
jak vyrvané z desatera,
nebo braku.


pondělí 31. prosince 2018

Snad

nikdo není větším přítelem nových začátků...
Jenom nevěřím, že mohou mít datum v kalendáři.


Věřím, že každý prostě potřebuje někde začít.
Ať už s bolavým srdcem,
nebo s očima plnýma hvězd,
nebo s popálenýma rukama od toho,
jak se jich snažíme dotknout...


Uvědomit si svou vlastní velikost.
Protože na nás záleží.
Protože jsme důležití.
Protože jsme milovaní.
Bez ohledu na to, jestli si to uvědomujeme, nebo ne.


Jít s těmi, co sní, s těmi, co věří, s těmi, co plánují,
s těmi, co konají.
S odvážnými, radostnými, úspěšnými lidmi.
S lidmi s hlavou v oblacích a nohama na zemi.


Děkuju zvlášť těm, 
kteří drží můj vesmír pohromadě.
Kteří jsou se mnou,
i když to není vždycky právě snadné.
Protože spolu, to je to největší slovo ze všech!




středa 31. října 2018

Nechtěla jsem

tady mít další prázdný měsíc.
Tak alespoň na poslední chvíli pár fotek,
protože ruce se nezastavily,
i když se v posledních týdnech kazilo všechno, co jen mohlo.


Někdy dny prostě nejdou tak, jak mají.
Ale po tom všem a navzdory tomu všemu si pak možná uvědomíme,
na čem vlastně záleží.
Na kom záleží, o koho nechceme a nemůžeme přijít.


Možná si uvědomíme, kdo je skutečný přítel.
Ten, který nás stále miluje.
Nedokonalého, zmateného, s chybami.


Protože o tom to je,
čelit životu společně.


A že nejlepší věci se stávají neočekávaně. 
A nejlepší příběhy začínají znenadání.


A důležitější než vyhrát hádku je ukázat, že nám na tom druhém záleží.
Že "navždy" je víc než jen šňůra samých "teď".
A že všechno má svůj konec.
Špatné časy teda taky!









neděle 23. září 2018

Ještě jeden tón...


...Ani léto, ani podzim, dny nejisté, ve kterých se dá snadno proříci, koho postrádáme...
PH
Volné chvíle s háčkem, radost, aby byla!
Dárky většinou, pro dny příští.



Deka pro další mimčo!
Že jich letos je!


A šátek z první duhovky.
V mých barvách!
A se sluncem, kéž by ještě bylo!



Původně jsem sem chtěla dát Cry Pretty,
ale přišlo mi to dost depresivní.
A já stejně věřím, že na konci zvítězí láska...
A že je odpovědí na všechno.



pondělí 27. srpna 2018

C2C

Deka.
Evidentně můj osobní rychlostní rekord.
Tři týdny v srpnu.


Pro mou nejmilejší.


Jsem upočítaná.
Konce jsem zapošívala 10 hodin!!!
Ale!
Stálo to za to.


♥♥♥
Za Kamencem

Chlapcům plápolají košile
jak na kolech ujíždějí
konci srpna
Chlapcům plápolají košile
jak ujíždějí touze dospělých
nadělat z nich
smysl života
(Petr Hruška)



pondělí 20. srpna 2018

S davem

jedu v síťovkách...
Chudáci mí blízcí i vzdálení,
pravděpodobně aspoň jedna čeká všechny!



Pravdou je, že u mě doma byste už igelitku hledali marně,
ale používala jsem spíš tašky látkové.
Ty papírové s ohledem na dlouhou uhlíkovou stopu taky moc nepoužívám.


Zatím jsem vyzkoušela dva návody, ale další se z internetu jen sypou,
tak možná ještě nejsem u konce.
Je někdo, kdo síťovkám odolal?
Snažím se zpracovávat zbytky přízí.
Tak jeden oboustraný polštář.
Na mě trochu divočina, ale kolegyni se, doufám, líbil.


Čtverce vzdadu nesešívám ani nesháčkovávám dodatečně,
naháčkuju je rovnou.
Tenhle objev mě už mockrát uchránil nervového kolapsu...



C2C v procesu.
Jsem upočítaná, ale nadšená.
Alespoň než budu muset zapošít všechny ty konce!


Co je štěstí?
Nemyslím teď Heydukovu mušku jenom zlatou.
Ano moje milé,
myslím přesně tohle!!!
Výprodeje by měli zakázat!