jezdím z práce autobusem.
Courákem, přes vesničky a krajinu jak malovanou...
Čtu, nebo koukám kolem,
na lesy, lidem do zahrad i do oken.
Jen když mám kratší den veze mě autobus přes vesnice,
na které už všichni zapomněli.
.
Ani uvěřit se mi nechce, jak je tohle možné...
Otřískané domy, vybité okenice, dvory zavalené nepořádkem.
Jabloně, které nikdo naprořezal už léta.
Zahrady zpustlé a beznadějně zarostlé.
A lidé, ti vypadají stejně jako vesnice, ve kterých žijí.
Bída viditelná na první pohled.
Tvrdost a nevíra v očích.
Ječící beznaděj.
Rezignovali už dávno.
A přitom -
tak krásná krajina kolem!
Lesy a kopce a stužka řeky v údolí!!!
V minulých časech lázeňská a rekreační oblast, kde to tepalo a dýchalo a vonělo...
Dnes vesnice duchů.