Když to jde,

jezdím z práce autobusem.

Courákem, přes vesničky a krajinu jak malovanou...

Čtu, nebo koukám kolem,

na lesy, lidem do zahrad i do oken.

Jen když mám kratší den veze mě autobus přes vesnice,

na které už všichni zapomněli.

.

Ani uvěřit se mi nechce, jak je tohle možné...

Otřískané domy, vybité okenice, dvory zavalené nepořádkem.

Jabloně, které nikdo naprořezal už léta.

Zahrady zpustlé a beznadějně zarostlé.

 

A lidé, ti vypadají stejně jako vesnice, ve kterých žijí.

Bída viditelná na první pohled.

Tvrdost a nevíra v očích. 

Ječící beznaděj.

Rezignovali už dávno.

A přitom - 

tak krásná krajina kolem!

Lesy a kopce a stužka řeky v údolí!!!

V minulých časech lázeňská a rekreační oblast, kde to tepalo a dýchalo a vonělo...

Dnes vesnice duchů.