Za každým

koncem stojí nový začátek.

Proto bych radši,

aby toto nebylo loučení, ale spíš poděkování...

Milý 2019, byla to jízda!

Tolik jsem toho dostala, tolik plakala a bála se a ještě tisíckrát víc jsem se smála a pochopila,

že štěstí je složené z těch malých, všedních, bezejmenných momentů.

A to nejlepší se nikdy nedostalo na sociální sítě...

Možná to tak máme všichni - neseme si to hluboko v sobě a někdy i na povrchu,

a to hlavně v momentě, kdy si dovolíme zářit, sobě nebo druhým, na tom nezáleží.

Tolik jsem se naučila o blízkosti, na které záleží nejvíc na světě 

a unést ji je snad stejně těžké.
Že spolu je to největší slovo ze všech.

O tom, že pokaždé, když řekneme něčemu ano, nevyhnutelně tím říkáme ne něčemu jinému.

O tom, že na příbězích záleží.

Myslím často na příběh marnotratného syna. Ale mým skutečným příběhem je ten starší syn. Jsme pozváni k hostině, ale z nějakých zvláštních důvodů, možná z nedostatku pokory, se snažíme nevstoupit... A to jsou věci, které bolí.

Ale když člověk roste, bolí to. 

Kdo vám řekne, že nebolí, ten lže.

Jsem vděčná za všechno, co jsem mohla poznat.

Co jsem se mohla naučit.

Kde jsem mohla být.

Za to, kdo byl se mnou.

Děkuju.

Za pár hodin

se uzavře další kruh,

další rok života.

Možná bych měla vymyslet 36 rad, na které jsem za ty roky přišla.

Jenže nic takového nikomu nenabídnu.

Mám jen jeden poznatek, kterého snad stojí za to se držet:

Láska je odpovědí na všechno.

Cítím obrovskou vděčnost vůči lidem,

kteří neodchází v momentě, kdy se láska stane těžkou 

a vyžaduje trochu (a občas taky hodně) snahy.

Kteří, pokud nemohou změnit kurz bouře,

stanou se majákem. 

A neběhají po pobřeží ve snaze někoho zachránit.

Prostě stojí a září.

Stále věřím, že vlivem okolností se stáváme silnějšími.

Že ty okolnosti dávají smysl,

i když ho nejprv nechápeme.

Že je důležité naučit se žít s tím, 

že se situace a vztahy skoro vždycky šíleně zamotají.

Ale spravíme, co můžeme a tomu ostatnímu se zkrátka přizpůsobíme.

A pořád děláme, co je v našich silách.

Děláme to nejlepší s tím, co zrovna máme.

A to stojí za oslavu!

Snad

nikdo není větším přítelem nových začátků...

Jenom nevěřím, že mohou mít datum v kalendáři.

Věřím, že každý prostě potřebuje někde začít.

Ať už s bolavým srdcem,

nebo s očima plnýma hvězd,

nebo s popálenýma rukama od toho,

jak se jich snažíme dotknout...

Uvědomit si svou vlastní velikost.

Protože na nás záleží.

Protože jsme důležití.

Protože jsme milovaní.

Bez ohledu na to, jestli si to uvědomujeme, nebo ne.

Jít s těmi, co sní, s těmi, co věří, s těmi, co plánují,

s těmi, co konají.

S odvážnými, radostnými, úspěšnými lidmi.

S lidmi s hlavou v oblacích a nohama na zemi.

Děkuju zvlášť těm, 

kteří drží můj vesmír pohromadě.

Kteří jsou se mnou,

i když to není vždycky právě snadné.

Protože spolu, to je to největší slovo ze všech!

Nezměrně

si vážím lidí, pro které čest, dané slovo, důstojnost nebo svědomí mají skutečný význam.

♥♥♥

Většina porotců Státní ceny za literaturu v čele s Petrem Hruškou rezignovala.

Děkuju!

I když je kolem dost "profesionálních relativizérů, kterým Petr šlápl na kuří oka",

je třeba to nevzdat!

♥

"Náš stát reprezentuje odpuzující vláda, která svoje posty vyhandlovala s komunisty a způsobila, že se extremistická politická strana stala skrytou i zjevnou součástí státní moci," vysvětlil své důvody k rezignaci básník a literární historik Petr Hruška. Podle něj jsou poprvé od listopadu 1989 "nepokrytě a ochotně využívány politické síly", jež Hruška považuje za nelidské a zhoubné.

https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/statni-cena-za-literaturu-rezignace-porota-hruska-stanek/r~b1fd2c14890111e8a6210cc47ab5f122/?redirected=1531816050

♥♥♥

Vládnoucí moc chce, aby tvoje tělo ochablo v křesle a tvoje emoce se rozptýlily po displeji.

Jdi ven.

Ocitej se na nezvyklých místech a v přítomnosti neznámých lidí.

Získávej nové přátele a drž se jich.

Timothy Snyder, Tyranie

Nejlepší

"Dar není jako odměna, neboť dar se nedává za zásluhy...

Při daru necítíme ani tak vděčnost jako údiv, nadšení a radost...

Dar se také nedává jako něco, co zavazuje...

Můžeš ho vyhodit z okna a bude ti dáván znova a znova.

A můžeš ho vyhodit oknem a nikdy víc už ti nebude dán."

(Bondy, E.: Invalidní sourozenci)

Cítím tohle všechno. Vděčnost, údiv, nadšení i radost. A vlastně mnohem víc.

♥♥♥

Stopa zvířete: ATHOS

Když Simona vyhlašovala svou výzvu Stopa zvířete, věděla jsem okamžitě, o kom chci psát.

Nejde o mého psa. Znám se s jeho majitelkou a mám to štěstí, že ten vztah můžu pozorovat z dálky.

A trnu u toho něhou. A tají se mi přitom dech.

Athos.

Pes s dobrým rodokmenem. S první třídou chovnosti. U zkoušek výborný. Mistr Moravy. Třetí na mistrovství republiky. Středně velký, s dobrým výrazem a výraznou hlavou… Upřímně, nerozumím ničemu z toho všeho. A není to důležité. Nic z toho. Nic z toho totiž nemá potenciál vytvořit stopu v srdci, která je jedinečná, hluboká a trvalá.

Athos je pes, který je důkazem toho, že neočekávaná přátelství jsou ta nejlepší a nejsilnější. Nic z toho se totiž stát nemuselo, a přesto se to stalo. Vybrali si jeden druhého, protože k tomu byli předurčeni. Setkali se. Připraveni milovat a dávat a být ještě lepší. Protože dva jsou více než jeden. Protože ve dvou jsou silnější. Jejich setkání jim přineslo nové možnosti. A v tom jim nemůžou zabránit ani okolnosti, ani jiní lidé. Ten vztah není jiskrou v ohni. Je sám o sobě ohněm. A v tom plameni hoří všechno, co by jim v tom bránilo.

Nejkrásnější na tom je ta svoboda. Nepracují spolu proto, že musí, ale jedině proto, že se jim to líbí.

Athos je totiž pes, kterého budete milovat věčně. Který stojí za vaši lásku, který na ni čeká. A když někoho milujete, nevzdáte to. Nikdy. A v momentě, kdy se celým svým srdcem opírá o vaši duši tak těsně, jak jen to je možné, nepochybujete. Jediné malé gesto – jeho pohled nebo hlava na vašem rameni, může oběma změnit život. A dokud dnešní den neskončil, máme šanci s touto možností žít.

Protože skutečné štěstí těch dvou je skryto v maličkostech. Třeba v tom pohledu upřeném na milovanou bytost, který říká: Máš mě. I když poslední hvězda v galaxii zhasne, máš mě.

Willow tree

Občas nějaká přibude.

Většinou jako představa toho, co mě zrovna zajímá nejvíc.

Co je nejdůležitější.

Anděl naděje. Pokrm hladových, záchytný bod zoufalých, hvězda šťastných.

Laskavost. To největší slovo vůbec.

Domov. Kde jinde jsme doma, když ne sami v sobě?

A Přátelství.

Možná, že přátelství a blízkost obecně souvisí s možností udržet co největší otevřenost, poctivost a citlivost vlastní a ještě někoho jiného.

Máme různé hrany. Jedna nás spojuje, ostatní se mohou lišit.

Máme spolu pevné hranice, pevnější než s jinými, protože jednáme v daleko větší vzájemnosti.

Buďme vděční, pokud máme takového člověka.

A stane-li se z přítele spřízněná duše, máme víc štěstí, než jsme si odvažovali přát.

Napříč

Na začátku.

Na konci.

A někde mezi tím...

Tak ráda mám tmu nocí,

světlo očí

a jaro mirabelek...

♥♥♥

Je mi

pětatřicet jar...

Možná, že ještě nejsem tam, kde bych chtěla být,

ale doufám,

že jsem blíž, než jsem byla včera...

Pak přijde duben,

smavý pán

a pocit - nejsem ta, co strádá

bar mého srdce dokořán

a není v něm jen limonáda...

Jaro!

Svěží vítr.

Vrtošivé počasí.

Dny žluté od slunce.

Květiny ve vlasech.

Nové začátky.

Život je teplejší...

***

Zdroj: Pinterest

Jak těžké bývá požádat o pomoc.

Kolik odvahy to vyžaduje.

Jak málo lidí to dokáže...

♥

Jak si životem letíme a nevšimneme si, že někdo naši pomoc potřebuje.

To vědomí mě svírá a vyhrožuje, že už nepustí...

♥

Mějme prosím na paměti, že máme dávat dřív, než nás někdo požádá, víc, než nás žádá, myslet na to, jak být druhému prospěšný v té které situaci...

Prosím učme se milovat a nevyžadovat lásku, učme se být přítelem a nestěžovat si, že kolem nejsou žádní dobří lidé, pracujme pro práci a ne pro peníze...

♥

Porozumění je jednou z nejdůležitějších věcí v životě.

Nevyžaduje to žádné návyky nebo přípravu.

Je to prostě ochota stát někomu po boku tak dlouho, jak bude třeba.

Stát vedle něho.

Být s tím člověkem, i když se budeme cítit nesví nebo mít pocit, že nic užitečného neděláme.

Jen vyjímečně vstupujeme do té šedé zóny bolesti.

Jenže právě tam pomoc začíná.

Prosím, dělejme to pro své blízké.

♥

Přála bych si, abych se už nikdy neřítila životem tak rychle, aby ten, kdo potřebuje moji pomoc, musel házet cihlou...

Nakresli mi beránka...

...

a kde je beránek?

Na křižovatce přivázaný k tyči

Na nebi, jen tak, nahatý, a křičí

Na stromě, trčí, plný vran a ran

Na loži v růži, trny rozedrán

nakresli mi beránka

(R. Malý, Malá tma)

Navzdory představám o růžových svátcích

Velikonoce jaksi bílé ze všech sil...

♥♥♥

Svátky požehnané nadějí a láskou přeju!

V odlesku.

Asi ani nespočítám, kolikrát mi tihle pánové 

z Finska zachránili život.

Pamatuju přesně,

kde jsem je zaslechla poprvé...

Kdy přesně jsme zapomněli, že nejsme stroje, ale lidé?

Co se stalo se světem, kde jsme mohli sedět s těmi, co jsme měli rádi a beze spěchu povídat,

co si myslíme, nebo, nedej Bože, cítíme?

Kam se poděly ty chvíle plné výmluvného mlčení, 

které se nesmí přerušovat?

♥

Letošní první

adventní svíčka.

Tak prostě, jak jen to jde.

Když došli do Betléma,naplnil se jí čas, kdy měla porodit.

A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek.

a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.

(Lk 2, 6-7)

Tři řádky.

Tři řádky o jedné z největších událostí dějin.

V kontrastu s tím je šílené, čím vším se snažíme naše Vánoce zavalit...

Přeju nám všem prostý a pokojný Advent.

♥VH♥

„Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických."

Protože zásady jsou to, co nám umožní stát rovně, když všechno skončí.

Pod postelí

Když John Lewis vydá novou reklamu vím,

že Vánoce jsou za rohem.

Jak reklamy nesnesu, 

bez těchto si Vánoce už neumím představit.

Ta letošní vyšla v pátek...

Tak se opři...

♥♥♥

Miluju prostě!

A Hundred Years

Březen je zvláštní měsíc.

♥♥♥

♥♥♥

Tmavě

Jsem loď 

a plaché ty,

když tě vítr žene

kolem prvních pevnin.

Zlehka si vplouváš

do příprav na ztroskotání,

když já se plazím do ztracena 

s přímořskými státy.

Odrazily nás od sebe

tenkrát v noci

dvoje vody s jedinou hladinou

nebo dvě hladiny

na jediné vodě?

Od protějších břehů se nese křik,

jaký dokáže šířit jen tma

včas přivolaná. Než se vrátíš,

svoje stáří už neurčím.

Prokřehlý chladem balvanů

budu s nimi vyhasínat statisíce let.

Ale voda, ta tu chladne

teprve od západu slunce.

TJF

♥♥♥

Dny všední

vystřídaly dny sváteční.

Cukroví ubylo

a zbytek poputuje do mrazáku.

Vánoční povlečení už zbývá jen vyžehlit a schovat.

Červená se stěhuje do krabic.

 ♥

Nějak se mi nechce.

A jaro je daleko...

♥

V posledních dnech jsem se znovu pustila do přehozu.

Desítky tisíc dlouhých sloupků...

Je téměř u konce!

Dneska ještě takový rychlodárek.

Snad kolegyni zítra zpříjemní den...

Takže pravou!