Člověk,

který mě naučil, že nejvíc na světě

záleží na blízkosti.

Že pokora je matkou obrů.

Že svět zoufale potřebuje víc lidskosti, umění a poezie.

Že láska je odpovědí na všechno.

Petr Hruška

Foto O. Hložek

V úterý v Evženovi křest opavský.

Protože Opava je město, odkud se dostanete kamkoli!

Nikde není řečeno

A žena, vedle které vám upadne čelist a lapat po dechu budete ještě dlouho...

Vladivojna La Chia

Foto O. Hložek

Domácnost

Peří jak z krocana,

nebo orla.

Kdo se v tom má vyznat.

Krve jak z prasete,

nebo rodičky.

Co tady se dělo...

Srp a láhev,

obojí hozeno.

Koňská dávka 

hovězího loje.

A slovo Neodejdeš,

jak vyrvané z desatera,

nebo braku.

U Evžena

V té milé kavárně,

v tomto týdnu.

♥♥♥

Básník evropského formátu.

Silný a naléhavý.

Tichý a skromný.

Sevřený a intimní.

V jeho verších jsme všichni tak zranitelní.

Je to velmi lidské a velmi krásné.

Velký nejen silou svého řemesla, ale především silou svého vnímání.

Petr Hruška.

Foto O. Hložek

Měl radost

Měl radost Adam

v pyžamu

a vykřiknul

po divokém dni

zrovna jsem se ptal na všechno

na všecko zase

Adam je samozřejmě nevlastní

problémy s různou docházkou má

se slohem

ten Adam

a horkou bezohlednou radost

večer v koupelně

byl jsem při tom

strašlivě jsem při tom byl

Boseho hvězdy

Zatímco jsem tady nebyla,

proběhlo jedno ze zásadních setkání.

Někdy potkávám lidi ze své planety...

Ocitneme se vedle sebe, vyměníme si letmý pohled a poznáme se podle povědomých očí.

Oči vždycky poznají svoje lidi.

V tu chvíli jemně zacinká vnitřní zvoneček.

Může se stát, že se známe sotva hodinku dvě, nebo jsme se sešli jedenkrát za dlouhý čas,

ale jasný pocit v hrudi říká, že se známe nejednu desítku a stovku let.

Každý takový člověk, kterého v rámci miliónů "náhod" potkáme,

je připomínkou Domova.

♥♥♥

Jsem součástí všeho, co jsem četl.

(Theodore Roosevelt)

A Hundred Years

Březen je zvláštní měsíc.

♥♥♥

♥♥♥

Tmavě

Jsem loď 

a plaché ty,

když tě vítr žene

kolem prvních pevnin.

Zlehka si vplouváš

do příprav na ztroskotání,

když já se plazím do ztracena 

s přímořskými státy.

Odrazily nás od sebe

tenkrát v noci

dvoje vody s jedinou hladinou

nebo dvě hladiny

na jediné vodě?

Od protějších břehů se nese křik,

jaký dokáže šířit jen tma

včas přivolaná. Než se vrátíš,

svoje stáří už neurčím.

Prokřehlý chladem balvanů

budu s nimi vyhasínat statisíce let.

Ale voda, ta tu chladne

teprve od západu slunce.

TJF

♥♥♥

V nulové poloze

♠

♠

♠

Mlha... Les topí zelenou chvojí...

Pták sedí modelem vlastnímu tichu...

Neovroubený, roztřepený list v nulové poloze

tuší slovo tak těžké, že by je musila odnést

neudržená kniha...

I nejdelší báseň světa

zůstává při názvu a její konec chybí.

Ale ten, kdo ji začal a neví, jak dál,

měl by se vrátit k prvnímu verši.

(V. Holan)

Nejsilnější

je ta láska, o kterou jsi nestál.

♥♥♥

Je jen málo filmů, na které se dokážu dívat.

A ještě míň těch, 

které sleduju opakovaně.

Pýcha a předsudek.

Film tak zaměřený na detail.

Pan Darcy.

Co víc k tomu dodat?

Podle čeho se pozná muž?

Dodrží slovo. Nebojí se sebe, ani jiných.

Dovede se postarat o toho druhého.

Je to odvaha.

Někdy odpovědnost.

Vždycky charakter.

Spolehlivost.

Dvousetletá story ukazuje, že...

Dokud se něco dá dělat, nevzdávej se. Nikdy.

Dokud se o něco pokoušíte, nic neskončilo.

Nedokonalost je tím, co nás spojuje.

Riziko nás učí odvaze.

První dojem není všechno.

Rodina především.

Je v pořádku zmýlit se.

Štěstí si tě najde.

V každém člověku je světlo. Říká se mu láska.

A taky - 

I love you. Most ardently.

Slunce prosím!

Pozdrav ještě z minulého týdne,

kdy jsme se vyhřívali ve slunci

a

vítr voněl po mirabelkách.

♥

Jsem trpělivá, slunečné dny přijdou!

***

V hlavě stále P. H.

Mám to tak  s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzují to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolají - touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání.

Jedna věta

Bůhví, odkud se v některých z nás bere ta vnitřní naléhavá potřeba poezie.

Ta touha, aby mě zasahovala,

udivovala,

vyjadřovala názor, který sdílím.

♥♥♥

Pozorní čtenáři už si asi všimli,

že vedle TJF 

miluju hlavně Petra Hrušku.

Jen stěží bych hledala rozdílnější autory!

A přece...

♥♥♥

Jedna věta Petra Hrušky.

Tak vidět svět!

Sdělovat tak intimní a sevřený pohled.

Úspornost zanechávající tak hluboké stopy...

Věřím mu tu hořkou naléhavost.

V každé jedné větě.

19. 1. Bože dej, ať dokážu nářek vždy proměnit alespoň v prosbu.

***

16. 2. Psát báseň, tedy minout se přesně.

***

19. 2. V noci v horách je teď takové ticho, že je slyšet, jak na Měsíci nikdo není.

***

22. 3. Jaro - hůl opřená o strom.

***

28. 5. Neuměl jsem vyčerpáním ani otevřít oči, ale dokázal jsem sevřít prsty, když v nich byly ty tvoje.

***

24. 6. Těžko se divit, že poezie téměř nikoho nezajímá, když život dělíme pouze na práci a odpočinek - při práci je nepoužitelná a při odpočinku namáhá.

;-)

To naráží řeč

Občas se dějí věci, na které z větší části nemáme žádný vliv.

Přesto se jim vyhnout není možné.

Některé zaútočí zvenku,

jiné si nosíme v sobě.

Ozvou se vlci z nejhlubšího lesa našeho srdce.

♥♥♥

Naštěstí je několik věcí, které pomáhají.

♥

V úterý v Evženovi.

TJF

Fotil O. Hložek

Jakoby něco drhlo 

mezi stropem a podlahou,

někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.

Zvlášť to vysoké, 

málem až jasné,

chvílemi přerušované

chvění.

To naráží řeč.

♥

Jako už tisíckrát předtím - 

♥

A taky - 

V průšvihu se nedokážu věnovat obvyklému tvoření.

Toužím po větších věcech a doma ze mě mají fakt radost...

***

Jak jít kupředu, když na některé věci nemáme žádný vliv?

Rozdat se, jak jen to jde.

Nešetřit láskou...

Říkejte mi Kordélie

 Pořád mě provází.

Neustále s sebou tahám řadu knih, a alespon jeden z dílů mezi nimi nechybí.

Anna ze Zeleného domu.

Stále mě učí, že...

Není to krev, co tvoří rodinu.

Miluj vášnivě.

Na samomluvě není nic špatného.

Když už něco musíš udělat, udělej to s plným nasazením.

Představivost činí život zajímavějším.

V druhých hledej vždycky to lepší.

Jeden dobrý přítel je vše, co potřebuješ.

Čti. A nestyd se za to.

Piš. Piš o tom, co znáš.

První dojem není všechno.

Problémy posilují charakter.

Žijeme v úžasném světě. Objevuj ho.

 Pravda osvobozuje.

Zítra můžeš začít znovu. A bez chyb.

Spřízněné duše mohou být v lidech každého věku.

Bojuj za to, čemu věříš.

Dnešek je dar.

Bud dobrým učitelem.

Vezmi si toho, kdo se nebojí říct ti pravdu.

Nikdy není pozdě naučit se něco nového.

 Užij si každý moment.

Směj se.

Tanči. Tanči sama, pokud musíš.

Někdy je největší krása v nejmenších detailech.

Hledej je.

Vždycky se najde nějaká Josie Pyesová.

Návrat domů je úžasný pocit.

Nedovol strachu, aby tě ovládl.

Neopakuj stejnou chybu dvakrát.

Najdi si čas pozorovat měsíc, západ slunce, sbírat jablka, naslouchat. 

♥♥♥

Devětkrát

jsem si ji prodlužovala v knihovně.

(Jak je možné, že ji nikdo nechce?)

Zneklidňuje.

Nepustí.

Nenechá.

Hledá.

Dotkne se.

Zachytí.

***

Tys tam nebyla.

Ty nevíš.

***

Řekni vlkům, že jsem doma.

Tasha Tudor (1915 - 2008)

Autorka dětských knih a stovek nádherných ilustrací.

Něžných a domáckých.

A velmi zvláštní dáma.

Kdyby to šlo, moc ráda bych k ní jela na prázdniny!

♥

Koupila si starý venkovský dům a žila v něm jako ve třicátých letech 19. stol.,

tedy v předindustriální době.

Nosila doma tkané dobové oblečení, neměla elektřinu ani tekoucí vodu...

A ta zahrada!

Zvláštní, co všechno je ještě možné...

Jako z románu L. M. Montgomeryové...

Život nebude jednodušší, to jen ty budeš silnější.

(T. T.)

♥♥♥

9.

V pondělí měl T. narozeniny.

Slavil je čtyři dny!

Miluje lodě třídy Olympic. Raketoplány.

Nejvíc výškové stavby od Big Benu až k Burdž Chalífa.

Denně mě učí trpělivosti a bezpodmínečné lásce.

♥

Je mu devět.

Děsí mě, jak moc jsme si podobní.

Občas si ještě přijde pro pusu.

Jsem tak vděčná za každý jeden den!

♥

Vím, že jsem vyrobila už spoustu chyb a mnoho jich ještě udělám,

ale moc si přeju aby se mohl - až mu jednou bude ouvej - vrátit do dětství.

Alespoň v myšlenkách.

Aby tam našel milující mámu s tátou,

bezpečný domov,

jistotu a útočiště.

Kořeny a křídla.

Pinterest

♥♥♥

Někde vzadu v hlavě ještě Petr Hruška -

Lhal jsem ti po celý čas,

chlapče,

že se netahám s marností.

Že usínám chvíli po tobě

a nepekelcuju po samotách

s varletem holé žárovky u stropu.

Lhal jsem ti,

že chlístance po stěnách 

jsou dobré mapy,

že jsem četl smlouvu se světem

a že je psána srozumitelným písmem,

podobným matčinu rukopisu.

Lhal jsem.

Jen rajčata na betonu 

jsou pravda.

Sedmdesáté nezapomeň

Příběh Colette z Antverp se vypráví těžko. Mezi tím, co se stalo ženám za druhé světové války je vyjímečný, dokonce i mezi vyjímkami.

Colette Cohenová byla jako vejce, jako dokonalé vejce. Měla v očích rozpětí křídel ptáků v letu. Dráhu odněkud někam. Co připomínají ptáci, kteří letí místo na jih na sever. Zmátlo ji otáčení země. Celou dobu devíti měsíců, co ji znalo pár lidí v Auschwitz-Birkenau, v říjnu 1944, se Colette podobala ptáku, jemuž selhala magnetická střelka. Něčemu, co ještě nemá jméno.

...

Pinterest

Colette Cohenovou už V. F. neviděl. (Nikdo ji neviděl.) Ztratila se, jako když soumrak pohltí den a jitro strhá cáry noci. (Od večerky k jitřence, od rozednění k setmění.) Stala se jednou z miliónů. Zmizela beze stopy, jako by ani nežila.

...

 Pinterest

Nemělo by se zapomenout na mlhy, podzimní deště a první mrazíky, tuhou zimu 1944. Komín, který viděla Colette Cohenová, jako na návštěvě v Paříži Eiffelovku nebo ve Vídni ruské kolo...

Nesdělitelný svět lágru. Colette Cohenová by mohla být jeden z nespočetných svědků, těch, co přežili, a té většiny, co ne.

...

  Pinterest

Zůstala po ní ozvěna, která neutichá, dokud žijou pamětníci. Představa devatenáctileté belgické Židovky, s démantem pod jazykem. Ozvěna, která se vzdaluje i vrací, než udělá místo jiným.

...

Donekonečna. Colette. Popel. Colette Cohenová. Číslo C 324459-69 vytetované na jejím levém předloktí. Ani to už ne.

Mrazení v zádech. Oduševnění, které by mělo být součástí svědomí dětí, které se teprve narodí, aby je to už nikdy nepotkalo, aby byli jejich rodiče o to silnější.

(Lustig, A.: Colette z Antverp)  

 

Na podzim

V okenním otevření

šepoty padají

prší do not

komusi

cinká nádobí o klapky o hlasy

Pinterest

Doma zavřený

sen se spí

zaštěká pes

bláznivci zazvoní

volání příborů k poledni 

Pinterest

Ještě jeden tón

projede za zády

zaleze pod kůži

zašimrá v podbřišku 

na podzim

(Teodora Žurková)

A ještě myslím na Annu:

Noc

Skutečná tma je v dětské ložnici. Hluboká čerň. Jinde jen řídké a vodnaté šero, ve kterém se dá nakonec všechno potupně rozeznat.

Petr Hruška. Měla jsem to štěstí, že jsem s ním mohla být dva semestry. Ptát se. On skutečně poslouchá.

 

TJF

Dnes má narozeniny. 

Nečte se lehce. Drhne, dře, úpí a skřehotá.

Je třeba ho hledat.

Vděčím mu za mnohé.

Jsem trochu na nic

Jsem přízrak Jsem příchuť

Jsem náhoda na konci dne

Jsem to, co se neotevřelo

Jsem úderem dozadu a ohybem zpět

První tvůj krok by mohla být 

moje smrt 

Anna

Můj svět je světem knih. Mám ráda něžnou epickou ironii, ironii srdce a lyriku především v okamžicích, kdy člověk "žije více".

Dnešek chci věnovat Anně Shirleyové. V podstatě četba nenáročná, nedrhne, nemá hrany. Ale! Ten svět, který nabízí!

 

 Moc se mi líbí její teorie spřízněných duší. True friends are always together in spirit...

A že ...nenávist je jen láska, která zabloudila...

 

Že ...nejste nikdy chudí, máte-li komu projevit svou lásku...

A taky: ...nedopusť, abychom se my někdy báli věcí, které přináší život. Je to těžké otroctví. Buďme odvážní a podnikaví a věřme v úspěch. Tancujme a přijměme život takový, jaký je, ať už to bude moře starostí, tyfus nebo dvojčata!

 

A když je už možné použít Annin recept na život, proč se neinspirovat také její kuchyní?

Pro dnešek malinový likér v alko i nealko verzi...

 

 

A pak srdce mé

proletí střepem...

Petr Hruška: Herny

Rio nebo Vegas

koukej se rozhodnout

bílé hřebíky cigaret

natlučené do mlčenlivých úst

vedle v zahradě

surově seřezaný hloh

a pes

na schodu před Riem

srdce cihlou

A taky tady.