Bůhví, odkud se v některých z nás bere ta vnitřní naléhavá potřeba poezie.
Ta touha, aby mě zasahovala,
udivovala,
vyjadřovala názor, který sdílím.
♥♥♥
Pozorní čtenáři už si asi všimli,
že vedle TJF
miluju hlavně Petra Hrušku.
Jen stěží bych hledala rozdílnější autory!
A přece...
♥♥♥
Jedna věta Petra Hrušky.
Tak vidět svět!
Sdělovat tak intimní a sevřený pohled.
Úspornost zanechávající tak hluboké stopy...
Věřím mu tu hořkou naléhavost.
V každé jedné větě.
19. 1. Bože dej, ať dokážu nářek vždy proměnit alespoň v prosbu.
***
16. 2. Psát báseň, tedy minout se přesně.
***
19. 2. V noci v horách je teď takové ticho, že je slyšet, jak na Měsíci nikdo není.
***
22. 3. Jaro - hůl opřená o strom.
***
28. 5. Neuměl jsem vyčerpáním ani otevřít oči, ale dokázal jsem sevřít prsty, když v nich byly ty tvoje.
***
24. 6. Těžko se divit, že poezie téměř nikoho nezajímá, když život dělíme pouze na práci a odpočinek - při práci je nepoužitelná a při odpočinku namáhá.
;-)
Jani je mnoho krásných autorů, básní, vět..
OdpovědětVymazatKaždý z nás má v duši uloženou tu svoji básničku, a stačí i jednu jedinou větu, či pasáž... A když dušička bolí jak rád si potichu svou básničku odříkává.
Krásné dny❤❤❤❤
Myslím, že poezie je pro mě stejně přirozená a nutná jako dýchání. I když to tak nebylo vždycky, ale asi až na vysoké.
VymazatPapa♥
Jani, víš, proto sem k Tobě chodím, učím se tu vnímat poezii, věk a prožitky mě už maličko nutí jí přijímat...
OdpovědětVymazatJsem ti vděčná za to, co jsi napsala. Děkuju.
VymazatRadost, fakt♥