by se dalo říct,
že pracuju v tzv. vyloučené lokalitě.
Sotva 30km od města, ve kterém žiju,
přesto jaksi jiný svět.
A jiní lidé.
Je fakt, že v prvních týdnech jsem měla dost nepříjemný pocit,
hlavně procházela-li jsem kolem ubytovny.
Po setmění bych se tam sama nevydala ani teď,
po dvou letech!
Ale všude je chleba o dvou kůrkách.
Když vysvitne slunce,
najdou se i tady pěkná místa...
Všude jsou lidé dobří i ti méně dobří, řekla bych.
Našla jsem si tady řadu blízkých, milých lidí, ale osobně znám i tu druhou stranu.
A často se mi nechce věřit, co všechno je ještě možné...
Janinko jsem na tom podobně. Dojíždím do práce také 25 km.A každičký den pozoruji lidi na nádraží. A musím říct i po dvaceti letech mne dovedou překvapit. Žádného človíčka neodsuzuji, ale je mezi námi opravdu mnoho zloby,ale i dobra. Jsem šťastná,že jsem a že každé ráno slunko vyjde. Měj se moc hezky❤❤❤
OdpovědětVymazatAno, s každým slunečním paprskem je svět o kousek hezčí...nikam dojíždět nemusím, mám obrovské štěstí, přesto kdyby nebyla jiná možnost...přesně jak píšeš,Jani, všude chleba o dvou kůrkách...
OdpovědětVymazat