pondělí 20. listopadu 2017

I když se to nezdá...

Taky ještě občas něco vytvořím.
A někdy dokonce i něco vyfotím!
Třeba ušiju pár tašek...





















                 




Spíchnu nějakou tu andělku...

A občas taky stihnu nějaký dárek...



Pořád toho mám víc v hlavě než v rukách.
Pořád odkládám jedno kvůli druhému.
Pořád nejsem disciplinovaná tak, jak bych chtěla.
Věčně jsem pozadu...
Naštěstí - pořád mě to baví...

♥♥♥ 

sobota 18. listopadu 2017

U Evžena

V té milé kavárně,
v tomto týdnu.

♥♥♥

Básník evropského formátu.
Silný a naléhavý.
Tichý a skromný.
Sevřený a intimní.
V jeho verších jsme všichni tak zranitelní.
Je to velmi lidské a velmi krásné.
Velký nejen silou svého řemesla, ale především silou svého vnímání.
Petr Hruška.

Foto O. Hložek


Měl radost

Měl radost Adam
v pyžamu
a vykřiknul
po divokém dni
zrovna jsem se ptal na všechno
na všecko zase
Adam je samozřejmě nevlastní
problémy s různou docházkou má
se slohem
ten Adam
a horkou bezohlednou radost
večer v koupelně
byl jsem při tom
strašlivě jsem při tom byl

pátek 17. listopadu 2017

♥VH♥

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických."



Protože zásady jsou to, co nám umožní stát rovně, když všechno skončí.

neděle 12. listopadu 2017

Pod postelí

Když John Lewis vydá novou reklamu vím,
že Vánoce jsou za rohem.
Jak reklamy nesnesu, 
bez těchto si Vánoce už neumím představit.
Ta letošní vyšla v pátek...


sobota 11. listopadu 2017

Boseho hvězdy

Zatímco jsem tady nebyla,
proběhlo jedno ze zásadních setkání.



Někdy potkávám lidi ze své planety...
Ocitneme se vedle sebe, vyměníme si letmý pohled a poznáme se podle povědomých očí.
Oči vždycky poznají svoje lidi.
V tu chvíli jemně zacinká vnitřní zvoneček.
Může se stát, že se známe sotva hodinku dvě, nebo jsme se sešli jedenkrát za dlouhý čas,
ale jasný pocit v hrudi říká, že se známe nejednu desítku a stovku let.



Každý takový člověk, kterého v rámci miliónů "náhod" potkáme,
je připomínkou Domova.

♥♥♥

Jsem součástí všeho, co jsem četl.
(Theodore Roosevelt)