Sníh

Vlastně nevím jistě, jestli ho mám ráda.

Spíš ne.

Tak si alespoň spolu s K. Čapkem budu myslet, že 

...sníh je bílý proto, aby naše severské noci nebyly tak tmavé...

❤️

Dárek vyrobený na poslední chvíli.

Rámeček a smazatelný fix ve stylu "to do list".

Pozdní večery s Annou.
Trochu jiné než v knize, ale stále můj šálek kávy...
Dobrá do poslední kapky!

 

***

Ještě obrázek k vánoční výměně.

Foceno narychlo, těsně před odesláním.

Snad jsem alespoň trochu potěšila.

A bylo to fajn!

Dokončila jsem letošní PF.

Nevím proč, ale musely být modré, i když to není moje nej barva.

A ještě týden volna.

Dobré je to, jedeme...

Možná

Vánoce nepřijdou z nákupního centra.

Znamenají mnohem víc...

Nebe včera cestou ze hřbitova...

Jesličky v kostele.

O Vánocích se všichni, kdo věříme na ducha Vánoc, vracíme domů.

Doopravdy, nebo alespoň srdcem...

Ještě obloha, která nás včera tou cestou doprovázela...

Kam asi letí?

Vánoce

Vlastně se jimi dovršuje zralost podzimu, jimi se uzavírá koloběh roku. Návrat domů. Svátek domova. Hvězda domácí. Dlouhý a těžký je rok, a bůhví, co se v něm někdy nahrne osudů a ztrát a dobrodružství, ale na konci všeho je ten návrat domů, to posvěcení domova.

Vejdi pod střechu svou, neboť rok se nachýlil.

(K. Čapek)

Láska

Čtvrtá svíčka v jejím znamení.

❤️

Znamená trpělivost a ještě něco jiného, pro co ještě není jméno.

Je láska i to, čeho se dokážeme pro toho druhého vzdát?

Nebo jen to?

Gaudete

Radujte se!

Tak se jmenuje třetí adventní svíčka, tak proto.

Tradičně mívá růžovou barvu.

Symbol přátelství, vzájemnosti a pospolitosti.

Nežijeme sami pro sebe, ale pro druhé. 

S nimi.

Kvůli nim.

Žádný člověk není ostrovem, zcela sám pro sebe. Každý je kouskem kontinentu, částí pevné země. Odplaví-li moře hroudu, je celá Evropa chudší, tak jako by byla pohlcena celá role nebo zámek, který patří tvým přátelům nebo tobě samému. Smrtí každého schudnu, neboť jsem vetkán do lidského světa. A proto nikdy nechtěj vědět, komu zvoní hrana. Tobě zvoní.

(John Donne)

Tradice

Sobota ve skanzenu v Rožnově.

Spíš brzké jaro než prosinec...

Mikuláši a čerti

 

Lucky i tři králové.

Městečko jsme si tentokrát neužili, vůbec se nedalo pohnout.

Dědina naopak podle mého gusta.

 

 

Jako mávnutím kouzelného proutku jsem zase malá holka.

Na každém kroku můžu potkat Gabru a Málinku.

Cérky od Járku a Bečvy.

V knížce mého dětství.

Kam se to ztrácí...

Na poslední chvíli

Ještě pár dodělávek do vánoční výměny.

Velká tréma.

Radost taky.

Při terapiích se ruční práce využívají k uvolnění napětí.

Jen houšť a větší kapky!

(Ne)Radost

Možná by měl být advent časem zamyšlení a rozjímání.

Ale co když u toho zjistíme, že to není tak úplně radostná činnost?

Co když všechno nešlape jak by mělo?

Co když ten vnitřní klid a pokoj hledáme někde hluboko v sobě a jde to hodně ztěžka?

A proč vlastně?

Nejtragičtější věcí v lidském životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl... Nakonec to utrpení nás vždy stimuluje k tomu, abychom překonávali sami sebe. (Tokarczuková)

 

Nejlepší věcí je být živým člověkem. Člověkem, který roste.

Podruhé

První za naději.

Druhá za mír.

Obojího nám je třeba mírou vrchovatou.

Naděje.

Pokrm hladových, nápoj žíznivých, záchytný bod zoufalých.

Hvězda šťastných.

Mír především v sobě...

Deskové hry každý nedělní večer.

Nechme dětství v dětech dozrát! (J. J. Rousseau)

Dary

Letos poprvé jsem se přihlásila do vánoční výměny.

Tvořila pro mě Wendy.

Vyrazila mi dech.

Stále cítím vděčnost, údiv, nadšení a radost.

Děkuji za čas, který Wendy věnovala výrobě dárku pro mě.

Děkuji za tu nádheru dokonale provedenou a precizně zabalenou.

Moc si toho vážím.

V Adventu

za T. přišli skřítci (stejně jako loni).

Spolykali, co mohli, žrouti!

I u nás už se svítí...

Rozum říká zima, ale srdce myslí Vánoce...