Psi a vlci

Většina všeho, co vytvořím jde z domu.

(U mě rozhodně platí to o kovářově kobyle...)
♥♥♥
Tento měsíc jsem vytvořila něco pro
jednu úžasnou, silnou a statečnou ženu,
za jejíž přátelství jsem nesmírně vděčná...

Často přemýšlím, co vlastně máme společného.

Co lidi drží pohromadě?

Proč chtějí být spolu?

Jak je možné, že se setkají, čistí, upřímní, rovní, připraveni dávat a být ještě lepší?

Děti má ráda. 

A psy. Ty hodně. Na vrcholové úrovni. Tudy.

Zdroj: https://www.odjanice.cz

Možná že o tom, kdo jsme nerozhoduje vzdělání, vzhled ani talent, ale to, jak se chováme k ostatním.

Brave...

Přiznávám,

je tady poněkud ticho...

Nechci a neumím dělat věci napůl,

tak jsem se dlouho rozmýšlela...

Chci tady s vámi být.

Je to pro mě důležité...

♥♥♥

Často myslím na jeden z nejstručnějších rozhovorů s 

Petrem Hruškou.

Zmínil dvě zásadní věci - otevřenost a blízkost.

Ne jako nějaký měřitelný rozměr,

ale stav, který člověk pozná, když ho zakouší...

Sdílení s ostatními.

Sdílení se s ostatními.

Popravdě, vždycky mi to nahánělo spíš strach...

Připadalo mi to krajně nebezpečné. 

Risk pokaždé, vyjdu-li s kůží na trh...

Jenomže možná právě tohle znamená být člověkem.

Někdy se riskovat nedá, protože k tomu nejsou síly.

A jindy člověk riskovat musí, i když to vůbec neměl v úmyslu.

Ale odmítat riziko je sám o sobě dost velký risk.

Nechci riskovat, že prožiju život ve stavu obrany,

že ztratím možnost poznat svět nebo mluvit se zajímavými lidmi...

Jen samé možnosti a rizika.

♥♥♥

A protože vážně nedělám nic napůl, jsem k nalezení i na  FB.

Statečně.

Brave...