Pozdrav ještě z minulého týdne,
kdy jsme se vyhřívali ve slunci
a
vítr voněl po mirabelkách.
♥
Jsem trpělivá, slunečné dny přijdou!
***
V hlavě stále P. H.
Mám to tak s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzují to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolají - touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání.
Janinko, po třech dnech už opět dnes svítí. A je hned veseleji.
OdpovědětVymazatKrásné sluníčkové dny přeji. Z.
Dneska svítilo i u nás! Jsem za to moc vděčná.
VymazatVíc těch dnů!
Mávám!!!
Závidím ti trpělivost, jsem celoživotní štvanec své netrpělivosti, bojuji seč mé síly stačí a stále narážím, mám to psané ve hvězdách...
OdpovědětVymazatJako beran jsem zvyklá si jít za svým, ale naštěstí mě to nenutí zdi bourat hlavou. Spíš ta místa zcela systematicky nahlodávám, dokud nepovolí...
Vymazat