Za každým

koncem stojí nový začátek.

Proto bych radši,

aby toto nebylo loučení, ale spíš poděkování...

Milý 2019, byla to jízda!

Tolik jsem toho dostala, tolik plakala a bála se a ještě tisíckrát víc jsem se smála a pochopila,

že štěstí je složené z těch malých, všedních, bezejmenných momentů.

A to nejlepší se nikdy nedostalo na sociální sítě...

Možná to tak máme všichni - neseme si to hluboko v sobě a někdy i na povrchu,

a to hlavně v momentě, kdy si dovolíme zářit, sobě nebo druhým, na tom nezáleží.

Tolik jsem se naučila o blízkosti, na které záleží nejvíc na světě 

a unést ji je snad stejně těžké.
Že spolu je to největší slovo ze všech.

O tom, že pokaždé, když řekneme něčemu ano, nevyhnutelně tím říkáme ne něčemu jinému.

O tom, že na příbězích záleží.

Myslím často na příběh marnotratného syna. Ale mým skutečným příběhem je ten starší syn. Jsme pozváni k hostině, ale z nějakých zvláštních důvodů, možná z nedostatku pokory, se snažíme nevstoupit... A to jsou věci, které bolí.

Ale když člověk roste, bolí to. 

Kdo vám řekne, že nebolí, ten lže.

Jsem vděčná za všechno, co jsem mohla poznat.

Co jsem se mohla naučit.

Kde jsem mohla být.

Za to, kdo byl se mnou.

Děkuju.

Za pár hodin

se uzavře další kruh,

další rok života.

Možná bych měla vymyslet 36 rad, na které jsem za ty roky přišla.

Jenže nic takového nikomu nenabídnu.

Mám jen jeden poznatek, kterého snad stojí za to se držet:

Láska je odpovědí na všechno.

Cítím obrovskou vděčnost vůči lidem,

kteří neodchází v momentě, kdy se láska stane těžkou 

a vyžaduje trochu (a občas taky hodně) snahy.

Kteří, pokud nemohou změnit kurz bouře,

stanou se majákem. 

A neběhají po pobřeží ve snaze někoho zachránit.

Prostě stojí a září.

Stále věřím, že vlivem okolností se stáváme silnějšími.

Že ty okolnosti dávají smysl,

i když ho nejprv nechápeme.

Že je důležité naučit se žít s tím, 

že se situace a vztahy skoro vždycky šíleně zamotají.

Ale spravíme, co můžeme a tomu ostatnímu se zkrátka přizpůsobíme.

A pořád děláme, co je v našich silách.

Děláme to nejlepší s tím, co zrovna máme.

A to stojí za oslavu!

Člověk,

který mě naučil, že nejvíc na světě

záleží na blízkosti.

Že pokora je matkou obrů.

Že svět zoufale potřebuje víc lidskosti, umění a poezie.

Že láska je odpovědí na všechno.

Petr Hruška

Foto O. Hložek

V úterý v Evženovi křest opavský.

Protože Opava je město, odkud se dostanete kamkoli!

Nikde není řečeno

A žena, vedle které vám upadne čelist a lapat po dechu budete ještě dlouho...

Vladivojna La Chia

Foto O. Hložek

Domácnost

Peří jak z krocana,

nebo orla.

Kdo se v tom má vyznat.

Krve jak z prasete,

nebo rodičky.

Co tady se dělo...

Srp a láhev,

obojí hozeno.

Koňská dávka 

hovězího loje.

A slovo Neodejdeš,

jak vyrvané z desatera,

nebo braku.

Snad

nikdo není větším přítelem nových začátků...

Jenom nevěřím, že mohou mít datum v kalendáři.

Věřím, že každý prostě potřebuje někde začít.

Ať už s bolavým srdcem,

nebo s očima plnýma hvězd,

nebo s popálenýma rukama od toho,

jak se jich snažíme dotknout...

Uvědomit si svou vlastní velikost.

Protože na nás záleží.

Protože jsme důležití.

Protože jsme milovaní.

Bez ohledu na to, jestli si to uvědomujeme, nebo ne.

Jít s těmi, co sní, s těmi, co věří, s těmi, co plánují,

s těmi, co konají.

S odvážnými, radostnými, úspěšnými lidmi.

S lidmi s hlavou v oblacích a nohama na zemi.

Děkuju zvlášť těm, 

kteří drží můj vesmír pohromadě.

Kteří jsou se mnou,

i když to není vždycky právě snadné.

Protože spolu, to je to největší slovo ze všech!

Nechtěla jsem

tady mít další prázdný měsíc.

Tak alespoň na poslední chvíli pár fotek,

protože ruce se nezastavily,

i když se v posledních týdnech kazilo všechno, co jen mohlo.

Někdy dny prostě nejdou tak, jak mají.

Ale po tom všem a navzdory tomu všemu si pak možná uvědomíme,

na čem vlastně záleží.

Na kom záleží, o koho nechceme a nemůžeme přijít.

Možná si uvědomíme, kdo je skutečný přítel.

Ten, který nás stále miluje.

Nedokonalého, zmateného, s chybami.

Protože o tom to je,

čelit životu společně.

A že nejlepší věci se stávají neočekávaně. 

A nejlepší příběhy začínají znenadání.

A důležitější než vyhrát hádku je ukázat, že nám na tom druhém záleží.

Že "navždy" je víc než jen šňůra samých "teď".

A že všechno má svůj konec.

Špatné časy teda taky!

Ještě jeden tón...

...Ani léto, ani podzim, dny nejisté, ve kterých se dá snadno proříci, koho postrádáme...

PH

♥

Volné chvíle s háčkem, radost, aby byla!

Dárky většinou, pro dny příští.

Deka pro další mimčo!

Že jich letos je!

A šátek z první duhovky.

V mých barvách!

A se sluncem, kéž by ještě bylo!

Původně jsem sem chtěla dát Cry Pretty,

ale přišlo mi to dost depresivní.

A já stejně věřím, že na konci zvítězí láska...

A že je odpovědí na všechno.

C2C

Deka.

Evidentně můj osobní rychlostní rekord.

Tři týdny v srpnu.

Pro mou nejmilejší.

Jsem upočítaná.

Konce jsem zapošívala 10 hodin!!!

Ale!

Stálo to za to.

♥♥♥

Za Kamencem

Chlapcům plápolají košile

jak na kolech ujíždějí

konci srpna

Chlapcům plápolají košile

jak ujíždějí touze dospělých

nadělat z nich

smysl života

(Petr Hruška)

S davem

jedu v síťovkách...

Chudáci mí blízcí i vzdálení,

pravděpodobně aspoň jedna čeká všechny!

Pravdou je, že u mě doma byste už igelitku hledali marně,

ale používala jsem spíš tašky látkové.

Ty papírové s ohledem na dlouhou uhlíkovou stopu taky moc nepoužívám.

Zatím jsem vyzkoušela dva návody, ale další se z internetu jen sypou,

tak možná ještě nejsem u konce.

Je někdo, kdo síťovkám odolal?

♥

Snažím se zpracovávat zbytky přízí.

Tak jeden oboustraný polštář.

Na mě trochu divočina, ale kolegyni se, doufám, líbil.

Čtverce vzdadu nesešívám ani nesháčkovávám dodatečně,

naháčkuju je rovnou.

Tenhle objev mě už mockrát uchránil nervového kolapsu...

♥

C2C v procesu.

Jsem upočítaná, ale nadšená.

Alespoň než budu muset zapošít všechny ty konce!

♥

Co je štěstí?

Nemyslím teď Heydukovu mušku jenom zlatou.

Ano moje milé,

myslím přesně tohle!!!

Výprodeje by měli zakázat!

Doma

je sice krásně, ale teprve tam venku začneme rozumět tomu, kde jsme skutečně doma i jak je ten domov malý a omezený. 

Teprve cizina nám dává příležitost k návratu...

♥♥♥

...lékem na existenciální úzkost je putování. Nekončící pouť.

Topol, J.: Citlivý člověk

♥

Hory Kutny

Balt

♥♥♥

A noví SunAve...

Máš srdce plné snů?

Protože já ho mám...

V poslední

době se mi stávalo, že cokoli vytvořím,

chvíli poté vypárám...

Z různých důvodů, ale nejčastěji proto,

že nemám ráda všechny ty dokončovací práce...

Sešít, začistit konce, vypnout...

 ♥

Nakonec jsem si to párání musela zakázat a pár věcí se mi dokončit podařilo.

Samozřejmě, většinou šly z domu!

 Deka do kočárku a cestovní zádobník na plenky.

Když se kamarádce narodí dítě, je najednou plno příležitostí k tvoření!

Síťovka. Občas mám dojem, že je hitem letošního léta.

Děláme je všichni.

Já teda taky!

Po hodně dlouhé době taky něco, co si nechám pro sebe.

Šátek z mixu alpaky a hedvábí.

Úžasný na dotek, ale jak ta příze z háčku klouzala!!!

♥♥♥

Lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci ke spasení,ti, co chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích nohou proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou "Jůůů".

(Jack Kerouac)

Všem Hvězdám i Světluškám - ať září...

Nezměrně

si vážím lidí, pro které čest, dané slovo, důstojnost nebo svědomí mají skutečný význam.

♥♥♥

Většina porotců Státní ceny za literaturu v čele s Petrem Hruškou rezignovala.

Děkuju!

I když je kolem dost "profesionálních relativizérů, kterým Petr šlápl na kuří oka",

je třeba to nevzdat!

♥

"Náš stát reprezentuje odpuzující vláda, která svoje posty vyhandlovala s komunisty a způsobila, že se extremistická politická strana stala skrytou i zjevnou součástí státní moci," vysvětlil své důvody k rezignaci básník a literární historik Petr Hruška. Podle něj jsou poprvé od listopadu 1989 "nepokrytě a ochotně využívány politické síly", jež Hruška považuje za nelidské a zhoubné.

https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/statni-cena-za-literaturu-rezignace-porota-hruska-stanek/r~b1fd2c14890111e8a6210cc47ab5f122/?redirected=1531816050

♥♥♥

Vládnoucí moc chce, aby tvoje tělo ochablo v křesle a tvoje emoce se rozptýlily po displeji.

Jdi ven.

Ocitej se na nezvyklých místech a v přítomnosti neznámých lidí.

Získávej nové přátele a drž se jich.

Timothy Snyder, Tyranie

Athos II.

Dneska ještě zpráva těm, co si pamatují článek k výzvě Stopa zvířete.

Těm, co se na Athose ptají.

Těm, co mají ke zvířatům blízko.

♥♥♥

Nejdřív jsem chtěla napsat o tom, jak se konaly závody kdesi v Horní Bříze.

Mezinárodní mistrovství!

Prestižní závod o postup na mistrovství světa.

O obrovském úsilí těch dvou.

O odhodlání.

O odvaze.

O tom, že sportovní kynologie není snadná.

Vyžaduje spoustu času, obrovské množství energie, vytrvalost, a samozřejmě - touhu.

Jenomže pak jsem to viděla!!!

Na čem vlastně záleží. 

Co je opravdu důležité a co v nás zůstane, až adrenalin klesne,

na hřiště se vrátí fotbalisti a na poháry začne sedat prach...

Je to o radosti a potěšení.

O vzájemné důvěře.

O spolupráci.

O lásce.

O tom, že někdy to, co vypadá jako porážka není vůbec porážka.

A nejlepších poučení se nám dostává v ten nejtěžší den.

A mimochodem - byli zatraceně dobří!

Žiju...

háčkuju, šiju, 

jenom to jaksi nestíhám dávat sem!

♥♥♥

Možná, že člověk nestihne udělat všechno, co chce.

Možná, že je to jenom iluze.

  A možná právě jenom to, 

co člověk každý den dělá,

tvoří náš život.

 A ten je příliš krátký na to,

abychom ho prožili otrávení, unavení a bez nálady...

Usmívat se, i když naše srdce je smutné, není pokrytectví.

I smutek je v definici světa důležité slovo...

Loď v přístavu je v bezpečí.

To ale není důvod, proč stavíme lodě.

A. Einstein

Přeju nám všem krásné léto!

Žluté od slunce, svěží po dešti.

Cesty do neznáma i tam, kde to máme nejraději.

S těmi, co jsou blízko i s těmi, co jsou daleko.

Spolu.

Nejlepší

"Dar není jako odměna, neboť dar se nedává za zásluhy...

Při daru necítíme ani tak vděčnost jako údiv, nadšení a radost...

Dar se také nedává jako něco, co zavazuje...

Můžeš ho vyhodit z okna a bude ti dáván znova a znova.

A můžeš ho vyhodit oknem a nikdy víc už ti nebude dán."

(Bondy, E.: Invalidní sourozenci)

Cítím tohle všechno. Vděčnost, údiv, nadšení i radost. A vlastně mnohem víc.

♥♥♥

Na háčku

mám pořád něco.

Brumíci už jsou dávno u nových majitelek

a doufám,

že donesli trochu radosti...

Tolik je nám jí třeba!

♥

A velká radost pro mě.

Ta nejhezčí kytka, kterou jsem dostala.

Z místa, kde zpívají ptáci, voní rybníky a létají Světlušky...

Díky za to. Nejen za to!

Stopa zvířete: ATHOS

Když Simona vyhlašovala svou výzvu Stopa zvířete, věděla jsem okamžitě, o kom chci psát.

Nejde o mého psa. Znám se s jeho majitelkou a mám to štěstí, že ten vztah můžu pozorovat z dálky.

A trnu u toho něhou. A tají se mi přitom dech.

Athos.

Pes s dobrým rodokmenem. S první třídou chovnosti. U zkoušek výborný. Mistr Moravy. Třetí na mistrovství republiky. Středně velký, s dobrým výrazem a výraznou hlavou… Upřímně, nerozumím ničemu z toho všeho. A není to důležité. Nic z toho. Nic z toho totiž nemá potenciál vytvořit stopu v srdci, která je jedinečná, hluboká a trvalá.

Athos je pes, který je důkazem toho, že neočekávaná přátelství jsou ta nejlepší a nejsilnější. Nic z toho se totiž stát nemuselo, a přesto se to stalo. Vybrali si jeden druhého, protože k tomu byli předurčeni. Setkali se. Připraveni milovat a dávat a být ještě lepší. Protože dva jsou více než jeden. Protože ve dvou jsou silnější. Jejich setkání jim přineslo nové možnosti. A v tom jim nemůžou zabránit ani okolnosti, ani jiní lidé. Ten vztah není jiskrou v ohni. Je sám o sobě ohněm. A v tom plameni hoří všechno, co by jim v tom bránilo.

Nejkrásnější na tom je ta svoboda. Nepracují spolu proto, že musí, ale jedině proto, že se jim to líbí.

Athos je totiž pes, kterého budete milovat věčně. Který stojí za vaši lásku, který na ni čeká. A když někoho milujete, nevzdáte to. Nikdy. A v momentě, kdy se celým svým srdcem opírá o vaši duši tak těsně, jak jen to je možné, nepochybujete. Jediné malé gesto – jeho pohled nebo hlava na vašem rameni, může oběma změnit život. A dokud dnešní den neskončil, máme šanci s touto možností žít.

Protože skutečné štěstí těch dvou je skryto v maličkostech. Třeba v tom pohledu upřeném na milovanou bytost, který říká: Máš mě. I když poslední hvězda v galaxii zhasne, máš mě.