Nakresli mi beránka...

...

a kde je beránek?

Na křižovatce přivázaný k tyči

Na nebi, jen tak, nahatý, a křičí

Na stromě, trčí, plný vran a ran

Na loži v růži, trny rozedrán

nakresli mi beránka

(R. Malý, Malá tma)

Navzdory představám o růžových svátcích

Velikonoce jaksi bílé ze všech sil...

♥♥♥

Svátky požehnané nadějí a láskou přeju!

Psi a vlci

Většina všeho, co vytvořím jde z domu.

(U mě rozhodně platí to o kovářově kobyle...)
♥♥♥
Tento měsíc jsem vytvořila něco pro
jednu úžasnou, silnou a statečnou ženu,
za jejíž přátelství jsem nesmírně vděčná...

Často přemýšlím, co vlastně máme společného.

Co lidi drží pohromadě?

Proč chtějí být spolu?

Jak je možné, že se setkají, čistí, upřímní, rovní, připraveni dávat a být ještě lepší?

Děti má ráda. 

A psy. Ty hodně. Na vrcholové úrovni. Tudy.

Zdroj: https://www.odjanice.cz

Možná že o tom, kdo jsme nerozhoduje vzdělání, vzhled ani talent, ale to, jak se chováme k ostatním.

Brave...

Přiznávám,

je tady poněkud ticho...

Nechci a neumím dělat věci napůl,

tak jsem se dlouho rozmýšlela...

Chci tady s vámi být.

Je to pro mě důležité...

♥♥♥

Často myslím na jeden z nejstručnějších rozhovorů s 

Petrem Hruškou.

Zmínil dvě zásadní věci - otevřenost a blízkost.

Ne jako nějaký měřitelný rozměr,

ale stav, který člověk pozná, když ho zakouší...

Sdílení s ostatními.

Sdílení se s ostatními.

Popravdě, vždycky mi to nahánělo spíš strach...

Připadalo mi to krajně nebezpečné. 

Risk pokaždé, vyjdu-li s kůží na trh...

Jenomže možná právě tohle znamená být člověkem.

Někdy se riskovat nedá, protože k tomu nejsou síly.

A jindy člověk riskovat musí, i když to vůbec neměl v úmyslu.

Ale odmítat riziko je sám o sobě dost velký risk.

Nechci riskovat, že prožiju život ve stavu obrany,

že ztratím možnost poznat svět nebo mluvit se zajímavými lidmi...

Jen samé možnosti a rizika.

♥♥♥

A protože vážně nedělám nic napůl, jsem k nalezení i na  FB.

Statečně.

Brave...

Mimideka

Pro mimčo kolegyně a kamarádky.

Součást většího projektu.

Když jsem začínala, ještě jsem nevěděla, 

jestli háčkuju pro syna nebo dcerku,

tak jsem plánovala nějaké neutrální barvy.

Po dokončení jsem se lekla,

že je deka dost tmavá,

ale co už...

Párat nebudu.

♥♥♥

Matčinu náruč tvoří něha, v níž děti spí hlubokým spánkem.

V. Hugo

V odlesku.

Asi ani nespočítám, kolikrát mi tihle pánové 

z Finska zachránili život.

Pamatuju přesně,

kde jsem je zaslechla poprvé...

Kdy přesně jsme zapomněli, že nejsme stroje, ale lidé?

Co se stalo se světem, kde jsme mohli sedět s těmi, co jsme měli rádi a beze spěchu povídat,

co si myslíme, nebo, nedej Bože, cítíme?

Kam se poděly ty chvíle plné výmluvného mlčení, 

které se nesmí přerušovat?

♥

Mikulášské vločkování

Pár vloček, co neroztají

jsem háčkovala pro kolegyně v práci.

Atmosféra v práci je pro mě důležitá.

Tak proč ji sobě i druhým nezpříjemnit?

Chtěla bych věřit, že ve světě nad talentem, schopností se prosadit, nad cílevědomostí a vším ostatním stojí laskavost.

Laskavosti a radosti ze života přece není nikdy dost...

Letošní první

adventní svíčka.

Tak prostě, jak jen to jde.

Když došli do Betléma,naplnil se jí čas, kdy měla porodit.

A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek.

a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.

(Lk 2, 6-7)

Tři řádky.

Tři řádky o jedné z největších událostí dějin.

V kontrastu s tím je šílené, čím vším se snažíme naše Vánoce zavalit...

Přeju nám všem prostý a pokojný Advent.