Od jara do podzimu

koukám místo na televizi 

na stíny, které na zdi kreslí zapadající slunce.

Jenom tehdy k nám dosvítí.

A tak sedím, pozoruju a háčkuju.

Něco přes 150 řad,

ještě ani polovina ne...

Odhadem tak aspoň ještě 250 hodin!

♥♥♥

Jsme jako ostrovy v moři, na povrchu oddělené, ale spojené v hlubinách.

(W. James)

Pinterest

Přeji

ty nejkrásnější nové začátky!

Víru v zázraky.

A aby každý projev obyčejné laskavosti vytvářel nekonečné vlny...

Kdy, když ne dnes?

Kde, když ne tady?

Na tom kouzelném místě,

kde zpívají ptáci,

slunce se opírá do prvních fialek...

V tom záblesku zahlédneme, 

že jsme stále spolu

(P. Hruška)

Je to tak jednoduché a zároveň složité.

 Prostě být.

Zmatený, vylekaný, slabý, silný, veselý nebo smutný.

Na nic nenaléhat.

Nebránit se tomu, kým jsme a co se děje.

Jenom být.

To stačí.

V barvě

Popravdě, doma nám to barvami zrovna nehýří.

Bílý nábytek, bílé stěny,

podlaha a dveře v odstínu wenge.

Sem tam růžová, šedá, v béžové taky něco najdu...

♥

Takže tuhle olivovou považuju za slušný odvaz...

Fotka tedy nic moc, ale slunce jsme u nás už řadu dní neviděli.

♥♥♥

Kdosi mi jednou říkal něco o žití kvůli maličkostem... kvůli východu slunce v pět ráno, kvůli západu v pět večer, kvůli cestě autem, jízdě na kole se sluchátky v uších a větrem v zádech, kvůli tančení v dešti, kvůli smíchu až k slzám, kvůli oblíbeným písničkám a dobrým knihám, kvůli bezdůvodnému úsměvu, dlouhému povídání, cukroví s čajem, kvůli odpočinku po dlouhém a těžkém dnu, kvůli lesku v očích. Kvůli nočním dobrodružstvím a hvězdám, které tě doprovázejí domů. Kvůli lidem, kteří si pamatují, že piješ čaj bez cukru a nesnášíš cibuli. Kvůli prvnímu polibku a dlouhým procházkám, kvůli obětím a novým známostem. Kvůli nečekaným dárkům a toužebně očekávanému ano. Kvůli maličkostem, které ti dají pocítit, že žiješ.

(Z. Zellweger)

To naráží řeč

Občas se dějí věci, na které z větší části nemáme žádný vliv.

Přesto se jim vyhnout není možné.

Některé zaútočí zvenku,

jiné si nosíme v sobě.

Ozvou se vlci z nejhlubšího lesa našeho srdce.

♥♥♥

Naštěstí je několik věcí, které pomáhají.

♥

V úterý v Evženovi.

TJF

Fotil O. Hložek

Jakoby něco drhlo 

mezi stropem a podlahou,

někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.

Zvlášť to vysoké, 

málem až jasné,

chvílemi přerušované

chvění.

To naráží řeč.

♥

Jako už tisíckrát předtím - 

♥

A taky - 

V průšvihu se nedokážu věnovat obvyklému tvoření.

Toužím po větších věcech a doma ze mě mají fakt radost...

***

Jak jít kupředu, když na některé věci nemáme žádný vliv?

Rozdat se, jak jen to jde.

Nešetřit láskou...

Na procházce

jsem ostříhala pár březových větví.

A doma potom umotala několik věnečků.

Větvičky byly pěkně pružné,

drží samy o sobě.

Růžičky uháčkované tak před dvěma lety

konečně našly uplatnění.

♥ mám doma vždycky zásobu,

takže pořizovací cena 00 nic.

Mám ráda tyhle mini akce,

náklady minimální 

a výsledek je vidět okamžitě...

Dnešek

nijak zvlášť neslavíme.

Pro R. kachnička se zelím,

pro T. čokoládové bonbony,

pro mě srdce na čemkoli ☺

Tak aspoň maličké deko...

Čivavákovi konečně vyndali stehy,

tak jsem ho vzala na první delší procházku.

Bylo božsky.

Spíš brzké jaro než prostředek února.

Hejna ptáků nad hlavou a v dálce kokrhal kohout.

Kočičky a jehnědy olší.

Sedmikrásky a vyhřívající se ploštice.

♥♥♥

Pár dnů volna přede mnou, co víc si přát...

Když to jde,

jezdím z práce autobusem.

Courákem, přes vesničky a krajinu jak malovanou...

Čtu, nebo koukám kolem,

na lesy, lidem do zahrad i do oken.

Jen když mám kratší den veze mě autobus přes vesnice,

na které už všichni zapomněli.

.

Ani uvěřit se mi nechce, jak je tohle možné...

Otřískané domy, vybité okenice, dvory zavalené nepořádkem.

Jabloně, které nikdo naprořezal už léta.

Zahrady zpustlé a beznadějně zarostlé.

 

A lidé, ti vypadají stejně jako vesnice, ve kterých žijí.

Bída viditelná na první pohled.

Tvrdost a nevíra v očích. 

Ječící beznaděj.

Rezignovali už dávno.

A přitom - 

tak krásná krajina kolem!

Lesy a kopce a stužka řeky v údolí!!!

V minulých časech lázeňská a rekreační oblast, kde to tepalo a dýchalo a vonělo...

Dnes vesnice duchů.