Asi ani nespočítám, kolikrát mi tihle pánové
z Finska zachránili život.
Pamatuju přesně,
kde jsem je zaslechla poprvé...
Kdy přesně jsme zapomněli, že nejsme stroje, ale lidé?
Co se stalo se světem, kde jsme mohli sedět s těmi, co jsme měli rádi a beze spěchu povídat,
co si myslíme, nebo, nedej Bože, cítíme?
Kam se poděly ty chvíle plné výmluvného mlčení,
které se nesmí přerušovat?
♥
Janinko s Tebou bych tak ráda mlčela.
OdpovědětVymazat❤❤❤
Posílám mnoho pozdravů a mávám ❤❤❤
Já s Tebou taky! V tomhle jsi mi připomněla Petra H., řekl zrovna totéž.
VymazatTak ráda Tě tady vidím!!!