Tvořím tak nějak nárazově.
Občas si připadám jako králíček Duracel, jindy s vypětím sil zajišťuju jen nezbytný provoz domácnosti.
Pončo čekalo na svou realizaci celý rok, přitom se háčkovalo moc dobře.
Jemné barvy a jednoduchý vzorek.
Dečka na balkónový stolek.
Sedáky na lavici teprve v procesu tvoření.
(Tuším, že největší problém bude šití zadní části...)
Ráda nosím náušnice, ale jejich ukládání mě léta rozčilovalo.
Zkoušela jsem kde co - průhlednou mísu, zavěšené na obháčkovaném ramínku, páry v knoflíkových dírkách...
Teď zkouším tenhle systém, a zatím mi vyhovuje nejvíc:
Dřevěná krabička, uvnitř polystyrén obalený látkou. Náušnice se do něj zapichují, pojistky mám v mističce vedle.
Miluj svůj život. Každou jeho minutu.
Snažím se na to nezapomínat.
♥
Jen se neboj, jsem pořád s tebou,
to ostatní je jenom tak...
Tvůj příspěvek mě potěšil dvakrát: poprvé kvůli ponču - právě dnes jsem o něm přemýšlela, jak jsem ho jako dítě nosila a že je to vlastně děsně chic! - a podruhé kvůli citátu od Kerouaca - což je srdcovka mého dospívání. Díky :-)
OdpovědětVymazatV dětství jsem pončo sice nenosila, zato teď to, doufám, doženu!
VymazatA kdo by nebyl On the road...
Mávám!
Jsi šikulka.
OdpovědětVymazatDěkuju a mávám!
VymazatTak teda - pončo je úžasné, zrovna včera jsem si dodělávala pléd na zimní večery s knihou, tak ho budu muset taky vyfotit :-) ale tento systém na ukládání naušnic by u mě asi neuspěl - počítala jsem to a mám 126 párů :-D takže mám na to speciální koupený otočný stojan.
OdpovědětVymazatJak tak koukám, nejsi žádný troškař!
VymazatDěkuju a přeju krásné dny.
Jani počkej až spočítám knížky :D to bude teprve číslo :D
VymazatUrčitě pak dej vědět, jsem zvědavá!
Vymazat