sobota 18. dubna 2015

Až mi hruď sluncem a jarem pukne

Nebudeš při tom.
Nevadí.
Rozletím se.
(T.Ž.)
 


Na jaře si člověk může představovat, že vrůstá do krajiny.
Že je její součástí.
 


 Nohama vrůstá do země a tvář nastavuje slunci i dešti a dýchá a vnímá a prostě je.
Cítí, že je součástí toho velkého koloběhu, kde všechno má svůj řád.
Koloběh přírody, koloběh roku.
 

Je důležité stále si uvědomovat, že po zimě vždycky přijde jaro.
Nepřestávat žasnout.
Věřit, že vždycky můžeme začít znovu.
Věřit v nové začátky.
Poučit se z chyb.
 

 
Roztáhnout křídla. Letět.






2 komentáře:

  1. No myslím,že snad úplně všichni už jsme se
    nedočkavě těšili na to,
    až nastavíme tvář slunci...v sobotu to aspoň u nás moc nešlo,
    ale v neděli už to bylo o hodně lepší...doufám Jani,že i u vás.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I u nás byla neděle pěkná. Alespoň malá procházka proběhla a pak sázení kytek na balkoně!
      Zdravím tě srdečně, Blani!

      Vymazat