V adventu

letos klidně.

Beze spěchu.

Přemýšlím, rozjímám a děkuju.

Žádná euforie, ale ani stres.

Vědomí, že všechno přijde a všechno má svůj čas.

 

Svíčky hoří.

Dárky ve skříni.

Stromek až do stropu nazdobený v obýváku.

V procesu cukroví i utopenci.

♥♥♥

Ale to nejdůležitější je, aby tě doma někdo čekal...

Alespoň

malé deko.

A aby člověk nezapomněl na to důležité.

Aby se radoval z toho, co má

a

neplakal nad tím, co nemá.

Být vděčný.

♥

Před adventem

ještě z podzimní výměny.

♥♥♥

***

Doufám

že tam vzadu jednou budeme mít zahradu...

Nic velkého, jenom tak pobýt...

♥♥♥

Chtěla jsem

vyfotit reje sýkorek u krmítka na balkoně.

Pokaždé mě zahlédly a uletěly.

Tak aspoň balkon v podzimním.

***

Devětkrát

jsem si ji prodlužovala v knihovně.

(Jak je možné, že ji nikdo nechce?)

Zneklidňuje.

Nepustí.

Nenechá.

Hledá.

Dotkne se.

Zachytí.

***

Tys tam nebyla.

Ty nevíš.

***

Řekni vlkům, že jsem doma.