Sníh

Vlastně nevím jistě, jestli ho mám ráda.

Spíš ne.

Tak si alespoň spolu s K. Čapkem budu myslet, že 

...sníh je bílý proto, aby naše severské noci nebyly tak tmavé...

❤️

Dárek vyrobený na poslední chvíli.

Rámeček a smazatelný fix ve stylu "to do list".

Pozdní večery s Annou.
Trochu jiné než v knize, ale stále můj šálek kávy...
Dobrá do poslední kapky!

 

***

Ještě obrázek k vánoční výměně.

Foceno narychlo, těsně před odesláním.

Snad jsem alespoň trochu potěšila.

A bylo to fajn!

Dokončila jsem letošní PF.

Nevím proč, ale musely být modré, i když to není moje nej barva.

A ještě týden volna.

Dobré je to, jedeme...

Možná

Vánoce nepřijdou z nákupního centra.

Znamenají mnohem víc...

Nebe včera cestou ze hřbitova...

Jesličky v kostele.

O Vánocích se všichni, kdo věříme na ducha Vánoc, vracíme domů.

Doopravdy, nebo alespoň srdcem...

Ještě obloha, která nás včera tou cestou doprovázela...

Kam asi letí?

Vánoce

Vlastně se jimi dovršuje zralost podzimu, jimi se uzavírá koloběh roku. Návrat domů. Svátek domova. Hvězda domácí. Dlouhý a těžký je rok, a bůhví, co se v něm někdy nahrne osudů a ztrát a dobrodružství, ale na konci všeho je ten návrat domů, to posvěcení domova.

Vejdi pod střechu svou, neboť rok se nachýlil.

(K. Čapek)

Láska

Čtvrtá svíčka v jejím znamení.

❤️

Znamená trpělivost a ještě něco jiného, pro co ještě není jméno.

Je láska i to, čeho se dokážeme pro toho druhého vzdát?

Nebo jen to?

Gaudete

Radujte se!

Tak se jmenuje třetí adventní svíčka, tak proto.

Tradičně mívá růžovou barvu.

Symbol přátelství, vzájemnosti a pospolitosti.

Nežijeme sami pro sebe, ale pro druhé. 

S nimi.

Kvůli nim.

Žádný člověk není ostrovem, zcela sám pro sebe. Každý je kouskem kontinentu, částí pevné země. Odplaví-li moře hroudu, je celá Evropa chudší, tak jako by byla pohlcena celá role nebo zámek, který patří tvým přátelům nebo tobě samému. Smrtí každého schudnu, neboť jsem vetkán do lidského světa. A proto nikdy nechtěj vědět, komu zvoní hrana. Tobě zvoní.

(John Donne)

Tradice

Sobota ve skanzenu v Rožnově.

Spíš brzké jaro než prosinec...

Mikuláši a čerti

 

Lucky i tři králové.

Městečko jsme si tentokrát neužili, vůbec se nedalo pohnout.

Dědina naopak podle mého gusta.

 

 

Jako mávnutím kouzelného proutku jsem zase malá holka.

Na každém kroku můžu potkat Gabru a Málinku.

Cérky od Járku a Bečvy.

V knížce mého dětství.

Kam se to ztrácí...