Za každým

koncem stojí nový začátek.

Proto bych radši,

aby toto nebylo loučení, ale spíš poděkování...

Milý 2019, byla to jízda!

Tolik jsem toho dostala, tolik plakala a bála se a ještě tisíckrát víc jsem se smála a pochopila,

že štěstí je složené z těch malých, všedních, bezejmenných momentů.

A to nejlepší se nikdy nedostalo na sociální sítě...

Možná to tak máme všichni - neseme si to hluboko v sobě a někdy i na povrchu,

a to hlavně v momentě, kdy si dovolíme zářit, sobě nebo druhým, na tom nezáleží.

Tolik jsem se naučila o blízkosti, na které záleží nejvíc na světě 

a unést ji je snad stejně těžké.
Že spolu je to největší slovo ze všech.

O tom, že pokaždé, když řekneme něčemu ano, nevyhnutelně tím říkáme ne něčemu jinému.

O tom, že na příbězích záleží.

Myslím často na příběh marnotratného syna. Ale mým skutečným příběhem je ten starší syn. Jsme pozváni k hostině, ale z nějakých zvláštních důvodů, možná z nedostatku pokory, se snažíme nevstoupit... A to jsou věci, které bolí.

Ale když člověk roste, bolí to. 

Kdo vám řekne, že nebolí, ten lže.

Jsem vděčná za všechno, co jsem mohla poznat.

Co jsem se mohla naučit.

Kde jsem mohla být.

Za to, kdo byl se mnou.

Děkuju.

Za pár hodin

se uzavře další kruh,

další rok života.

Možná bych měla vymyslet 36 rad, na které jsem za ty roky přišla.

Jenže nic takového nikomu nenabídnu.

Mám jen jeden poznatek, kterého snad stojí za to se držet:

Láska je odpovědí na všechno.

Cítím obrovskou vděčnost vůči lidem,

kteří neodchází v momentě, kdy se láska stane těžkou 

a vyžaduje trochu (a občas taky hodně) snahy.

Kteří, pokud nemohou změnit kurz bouře,

stanou se majákem. 

A neběhají po pobřeží ve snaze někoho zachránit.

Prostě stojí a září.

Stále věřím, že vlivem okolností se stáváme silnějšími.

Že ty okolnosti dávají smysl,

i když ho nejprv nechápeme.

Že je důležité naučit se žít s tím, 

že se situace a vztahy skoro vždycky šíleně zamotají.

Ale spravíme, co můžeme a tomu ostatnímu se zkrátka přizpůsobíme.

A pořád děláme, co je v našich silách.

Děláme to nejlepší s tím, co zrovna máme.

A to stojí za oslavu!

Člověk,

který mě naučil, že nejvíc na světě

záleží na blízkosti.

Že pokora je matkou obrů.

Že svět zoufale potřebuje víc lidskosti, umění a poezie.

Že láska je odpovědí na všechno.

Petr Hruška

Foto O. Hložek

V úterý v Evženovi křest opavský.

Protože Opava je město, odkud se dostanete kamkoli!

Nikde není řečeno

A žena, vedle které vám upadne čelist a lapat po dechu budete ještě dlouho...

Vladivojna La Chia

Foto O. Hložek

Domácnost

Peří jak z krocana,

nebo orla.

Kdo se v tom má vyznat.

Krve jak z prasete,

nebo rodičky.

Co tady se dělo...

Srp a láhev,

obojí hozeno.

Koňská dávka 

hovězího loje.

A slovo Neodejdeš,

jak vyrvané z desatera,

nebo braku.

Snad

nikdo není větším přítelem nových začátků...

Jenom nevěřím, že mohou mít datum v kalendáři.

Věřím, že každý prostě potřebuje někde začít.

Ať už s bolavým srdcem,

nebo s očima plnýma hvězd,

nebo s popálenýma rukama od toho,

jak se jich snažíme dotknout...

Uvědomit si svou vlastní velikost.

Protože na nás záleží.

Protože jsme důležití.

Protože jsme milovaní.

Bez ohledu na to, jestli si to uvědomujeme, nebo ne.

Jít s těmi, co sní, s těmi, co věří, s těmi, co plánují,

s těmi, co konají.

S odvážnými, radostnými, úspěšnými lidmi.

S lidmi s hlavou v oblacích a nohama na zemi.

Děkuju zvlášť těm, 

kteří drží můj vesmír pohromadě.

Kteří jsou se mnou,

i když to není vždycky právě snadné.

Protože spolu, to je to největší slovo ze všech!

Nechtěla jsem

tady mít další prázdný měsíc.

Tak alespoň na poslední chvíli pár fotek,

protože ruce se nezastavily,

i když se v posledních týdnech kazilo všechno, co jen mohlo.

Někdy dny prostě nejdou tak, jak mají.

Ale po tom všem a navzdory tomu všemu si pak možná uvědomíme,

na čem vlastně záleží.

Na kom záleží, o koho nechceme a nemůžeme přijít.

Možná si uvědomíme, kdo je skutečný přítel.

Ten, který nás stále miluje.

Nedokonalého, zmateného, s chybami.

Protože o tom to je,

čelit životu společně.

A že nejlepší věci se stávají neočekávaně. 

A nejlepší příběhy začínají znenadání.

A důležitější než vyhrát hádku je ukázat, že nám na tom druhém záleží.

Že "navždy" je víc než jen šňůra samých "teď".

A že všechno má svůj konec.

Špatné časy teda taky!

Ještě jeden tón...

...Ani léto, ani podzim, dny nejisté, ve kterých se dá snadno proříci, koho postrádáme...

PH

♥

Volné chvíle s háčkem, radost, aby byla!

Dárky většinou, pro dny příští.

Deka pro další mimčo!

Že jich letos je!

A šátek z první duhovky.

V mých barvách!

A se sluncem, kéž by ještě bylo!

Původně jsem sem chtěla dát Cry Pretty,

ale přišlo mi to dost depresivní.

A já stejně věřím, že na konci zvítězí láska...

A že je odpovědí na všechno.

C2C

Deka.

Evidentně můj osobní rychlostní rekord.

Tři týdny v srpnu.

Pro mou nejmilejší.

Jsem upočítaná.

Konce jsem zapošívala 10 hodin!!!

Ale!

Stálo to za to.

♥♥♥

Za Kamencem

Chlapcům plápolají košile

jak na kolech ujíždějí

konci srpna

Chlapcům plápolají košile

jak ujíždějí touze dospělých

nadělat z nich

smysl života

(Petr Hruška)