sobota 31. ledna 2015

Obal

Když už jsem měla záložku, logicky jsem potřebovala taky obal.
Mám už vyšívaný, šitý, tak přišla řada na háček.


Se skutečným poselstvím knihy se setká jen ten, kdo se pomalu courá řádky jako po břehu moře a naslouchá tichému vlnobití řeči. Loudající se předhoní nejrychlejšího běžce. 
(M. Ajvaz)


neděle 25. ledna 2015

Sedmdesáté nezapomeň

Příběh Colette z Antverp se vypráví těžko. Mezi tím, co se stalo ženám za druhé světové války je vyjímečný, dokonce i mezi vyjímkami.
Colette Cohenová byla jako vejce, jako dokonalé vejce. Měla v očích rozpětí křídel ptáků v letu. Dráhu odněkud někam. Co připomínají ptáci, kteří letí místo na jih na sever. Zmátlo ji otáčení země. Celou dobu devíti měsíců, co ji znalo pár lidí v Auschwitz-Birkenau, v říjnu 1944, se Colette podobala ptáku, jemuž selhala magnetická střelka. Něčemu, co ještě nemá jméno.
...
Pinterest

Colette Cohenovou už V. F. neviděl. (Nikdo ji neviděl.) Ztratila se, jako když soumrak pohltí den a jitro strhá cáry noci. (Od večerky k jitřence, od rozednění k setmění.) Stala se jednou z miliónů. Zmizela beze stopy, jako by ani nežila.
...
 Pinterest

Nemělo by se zapomenout na mlhy, podzimní deště a první mrazíky, tuhou zimu 1944. Komín, který viděla Colette Cohenová, jako na návštěvě v Paříži Eiffelovku nebo ve Vídni ruské kolo...
Nesdělitelný svět lágru. Colette Cohenová by mohla být jeden z nespočetných svědků, těch, co přežili, a té většiny, co ne.
...
  Pinterest

Zůstala po ní ozvěna, která neutichá, dokud žijou pamětníci. Představa devatenáctileté belgické Židovky, s démantem pod jazykem. Ozvěna, která se vzdaluje i vrací, než udělá místo jiným.
...
Donekonečna. Colette. Popel. Colette Cohenová. Číslo C 324459-69 vytetované na jejím levém předloktí. Ani to už ne.
Mrazení v zádech. Oduševnění, které by mělo být součástí svědomí dětí, které se teprve narodí, aby je to už nikdy nepotkalo, aby byli jejich rodiče o to silnější.
(Lustig, A.: Colette z Antverp)  
 

úterý 20. ledna 2015

Žít jednoduše.

Záložka dělaná narychlo včera večer.
Prostě nutnost.


Hyacint.


Krátí čekání na jaro.
Na jaro sedmikrásek, pampelišek a petrklíčů.
Na jaro šeříků.
Někdy mám pocit, že mě moje duše dobíhá až s jarem!


Dejte mi, chlapci, trochu hlíny
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.

A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou. 
(J. Seifert)


středa 14. ledna 2015

Tak nějak

málo tančím, zpívám...
O prokrastinaci bych mohla napsat diplomku.
Boje o zítřek odkládané na zítra...
❤️
První maják. Část velkého koupelnového projektu.
Trochu mi připomíná ten na Ostrově  prince Eduarda.


Čtverečky na přehoz přes postel. Mám tak stopadesát, potřebuju jednou tolik...


Alespoň malí poslové jara. 
Jen tak.
Pro radost.
Aby byla.


Dělejme to, co naši duši rozzáří...

Pinterest

neděle 4. ledna 2015

Údolí

Žijeme ve svém údolí, často toužíme po jiném a jen málokdy si uvědomíme, že jsme tady opravdu šťastni...


sobota 3. ledna 2015

Drobně

Pár věcí na den otevřených dveří v práci.
Ze zbytků háčkované brože.


Vyšívaná přáníčka.


Snad někoho potěší...

pátek 2. ledna 2015

Letos

Předsevzetí.
Většinou si je dáváme, když stojíme na novém začátku.
Pro někoho to mohou být narozeniny.
Nebo nový rok.
Událost. Malá, nebo velká.
Něco, co nás změní...


V každém případě je fajn, že můžeme zažít nový začátek.
Že každé ráno můžeme začít znovu a bez chyb.
Nebo je aspoň neopakovat...


Letos mám na mysli obzvlášť jedno:
 ❤️
Žít radostně.
Být při tom.
Neodkládat radost na potom.
Vnímat krásu, přírodu, okamžik.
Prostě vnímat.
Míň sbírat návody a víc tvořit.
Nebát se.
Věřit.

čtvrtek 1. ledna 2015

Na účet

Do vaší srdeční banky na číslo účtu 2015 vám bylo uloženo 365 dní.
Utraťte je za zdraví, lásku a štěstí.

 pinterest