pátek 16. února 2018

V odlesku.

Asi ani nespočítám, kolikrát mi tihle pánové 
z Finska zachránili život.
Pamatuju přesně,
kde jsem je zaslechla poprvé...


Kdy přesně jsme zapomněli, že nejsme stroje, ale lidé?
Co se stalo se světem, kde jsme mohli sedět s těmi, co jsme měli rádi a beze spěchu povídat,
co si myslíme, nebo, nedej Bože, cítíme?
Kam se poděly ty chvíle plné výmluvného mlčení, 
které se nesmí přerušovat?

2 komentáře:

  1. Janinko s Tebou bych tak ráda mlčela.
    ❤❤❤
    Posílám mnoho pozdravů a mávám ❤❤❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já s Tebou taky! V tomhle jsi mi připomněla Petra H., řekl zrovna totéž.
      Tak ráda Tě tady vidím!!!

      Vymazat